Dušičky nebo vznik Československé republiky? Před 106 lety se mísily dva zcela odlišné svátky

Přelom října a listopadu, dušičkové období... Jenže před 106 lety měli v těchto dnech naši předkové, včetně obyvatel Prostějova nebo Olomouce, naprosto jiné starosti. Zatímco dávná tradice nás v období přelomu října a listopadu odkazuje k svátkům, spjatým se vzpomínkami na zemřelé, před 96 lety, v roce 1918, bylo jednoznačně největší událostí prohlášení samostatného československého státu.

Joža Úprka: Dušičky

Byť ještě neskončily všechny boje na různých frontách, řada mužů stála se zbraní v poli kdesi v cizině, dezertéři se stále ještě plni úzkosti schovávali po stodolách a v dalších úkrytech a běžní lidé měli dost co dělat, aby se vůbec najedli, tón denního tisku se najednou docela změnil. Zpráva o vzniku československého státu, přičemž ještě není vůbec zřejmé, co to vlastně bude za stát, je absolutním hitem dne, plní titulní stránky a vynucuje si i zvláštní vydání. po pár dnech se sice objevují první trable s českými Němci, kteří se nechávají slyšet, že chtějí také svůj stát, nicméně převažuje radost, nadšení a optimismus.

Tradiční dušičková atmosféra v roce 1918 ustoupila pestrosti ulic, v nichž vlály červenobílé prapory. Ve městě se odehrávala různá srocení a tábory lidu, mítinky a veřejná prohlášení, a to jak ze strany politiků, tak třeba i prvních dorazivších legionářů. Olomoučané hltají zprávy z Prahy, Vídně a díky dosud exilové vládě i z Paříže. Čeští kněží dostávají pokyny, aby ve svých chrámech sloužili slavnostní Te Deum jako poděkování za vznik nového státu. V Olomouci vzniká nový Okresní národní výbor, který lid vyzývá ke klidnému převzetí moci, a oslovuje i vojsko, včetně dezertérů. Doba se zcela radikálně mění. Církev ale stále i v překotné době nabízí tradiční speciální mše k příležitosti svátku všech svatých. 

Na Dušičky, svátek Všech svatých a vzpomínky na zesnulé v tomto roce opravdu nebylo moc pomyšlení... 

Dušičková výzdoba v olomouckém kolumbáriu | Foto: Rej.cz

Všech svatých neboli Památka věrných zesnulých

Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 opat z kláštera Cluny, sv. Odilo. Odsud se slavení rozšířilo po všech benediktinských klášterech. V roce 1915 dovolil Benedikt XV. sloužit tři mše všem kněžím, jednu na úmysl papeže, jednu za duše v očistci, jednu za jiný úmysl). V této době se na Dušičky pořádaly průvody na hřbitovy, zdobily se hroby atd. V našich zemích se k památce věrných zesnulých vázala i tradice pečení bochánků či rohlíků ve tvarů kostí, což mělo symbolizovat kosti světců. Z hlediska katolických věřících se v případě Dušiček jedná o duše, které ještě nedosáhly nebe a spočívají v očistci. Jejich živí blízcí jim mají v tomto období přímluvami pomoct. Podle jedné z tradic v předvečer Dušiček vystupují duše z očistce, aby si odpočinuly od útrap. Blízcí hříšníků proto měli naplnit lampu na olej máslem, aby si duše mohly potřít spáleniny. Večer příbuzní pili studené mléko, případně se jím postříkali. Cílem bylo, aby se duše jejich bližních zemřelých ochladily.









INZERCE
Ostrov realit Ostrov realit

VSTUP DO DISKUZE



INZERCE
CBA
INZERCE
TV Morava