Městské zastupitelstvo v Prostějově se rozhodlo požádat ministerstvo národní obrany o zřízení vojenského leteckého učiliště v březnu 1922.  Oficiální žádosti předcházelo jednání zástupců města s komisí ministerstva národní obrany o podmínkách výstavby učiliště. 12. května 1923 byla se zástupci ministerstva národní obrany a radou města podepsána smlouva o vzájemných závazcích a povinnostech. Město převzalo závazek provést stavební práce podle požadavků a stavebních projektů vojenské správy. Dále se zavázalo zajistit finanční krytí celé výstavby u peněžních ústavů. Výstavba probíhala ve dvou etapách. V první etapě byly postaveny dvě budovy mužstva, budova velitelství a kuchyně. Kolaudace objektů proběhla 20. května a 9. června 1927. Druhá etapa zahrnovala výstavbu budovy učeben, důstojnické jídelny, bytů důstojníků, poddůstojníků a žáků, lázní, tělocvičny a garáže. Tato etapa byla dokončena v polovině roku 1931.

"16. září 1925 byla zahájena činnost tzv. detachementu Leteckého učiliště v Prostějově. Zahrnoval hospodářskou a technickou správu a I. letecký školní oddíl. Velitelem detachementu byl jmenován štábní kapitán Robert Ellner. Ve dnech 21.–23. září 1927 se definitivně přemístilo celé učiliště do Prostějova. V Chebu zůstal pouze detachement učiliště s pilotní stíhací školou. Pilotní letecká škola se do Prostějova přemístila v roce 1934. V roce 1928 dostalo učiliště název Vojenské letecké učiliště v Prostějově a jeho velitelem se stal plukovník Bedřich Starý. Při učilišti působila Škola pro odborný dorost letectva, která vychovávala budoucí poddůstojníky československého letectva. Pro piloty byla dvouletá a pro pozemní specialisty jednoroční. K výcviku byly určeny dvoumístné dvouplošníky Praga E-39 a E-41 a vysloužilé dvoumístné pozorovací typy Aero A-11, Aš-11, Ab-11, Ab-111, AP-32, APb-32 a Letov Š-16," řekla kronikářka města Hana Bartková.

V roce 1938 bylo letiště uvedeno do stavu bojové pohotovosti. 15. března 1939 dopoledne jej obklíčily jednotky německého protiletadlového dělostřelectva. 16. března obsadily objekty jednotky německého letectva. Propuštění mužstva a celková likvidace byla ukončena 31. července 1939. Prostor letiště používali Němci k výcviku svých pilotů. Působila zde německá letecká škola Fliegerschulle.

"Absolventi prostějovského Vojenského leteckého učiliště vyjádřili aktivně svůj odpor proti německým okupantům. Utekli z protektorátu a bojovali na všech frontách. V řadách RAF bojovali v letecké bitvě o Británii Josef František, František Fajtl, František Peřina, Alois Vašátko a Otmar Kučera. K dalším vynikajícím letcům patřili například Josef Kalenský, Karel Kopal, Stanislav Fejfar, Jaroslav Hájek, Josef Koukal, Leoš Anderle, Václav Brandt, Karel Mrázek, Jindřich Bartoš, a Václav Šlouf," dodala kronikářka města. 

V roce 1945 VLU obnovilo svoji činnost, ale vzhledem ke špatnému stavu letiště (bylo koncem války bombardováno) probíhal výcvik pilotů na letišti v Olomouci-Neředíně. Postupně však bylo letiště zprovozněno a létat se začalo 15. března 1946. Prvním poválečným velitelem byl ustaven plukovník Josef Duda. V Prostějově potom probíhal pokračovací výcvik na letounech C-2 jako Pilotní škola III.

"Po únoru 1948 zasáhly politické čistky včetně odvolání Josefa Dudy z funkce velitele. Rozhodnutím velení Československé lidové armády bylo během roku 1959 celé učiliště přesunuto do Košic a do Prešova. Na Slovensku působilo řadu let jako Vyšší vojenské učiliště a definitivně bylo zrušeno k 30. srpnu 1973. Po skončení působení byl na letišti krátce 1. dopravně-výsadkový pluk z letiště Praha-Kbely a následně do roku 1974 odloučená část tohoto pluku – letka lehkých dvouplošníků AN-2. V období od září 1968 do 1. prosince 1969 zde byl 12. vrtulníkový pluk z Olomouce. Od 1. září 1974 do 31. prosince 1994 zde působil 51. vrtulníkový pluk. V současné době sídlí v budovách 601. skupina speciálních sil generála Moravce a 102. průzkumný prapor generála Karla Palečka, 533. prapor bezpilotních systémů generála Josefa Dudy a ASO parašutismu Dukla Prostějov," doplila Bartlová.