Věříte tomu, že testování dětí ve školách je nutná nepříjemnost a děti nijak neovlivňuje? Omyl!

S novým rokem přišla nová pravidla na testování žáků ve školách. Některé děti už z toho mají legraci, u jiných to naopak prohlubuje frustrace a úzkosti. Jak se na celou situaci dívají pedagogové, rodiče a psycholog? To jsme shrnuli do následujícího článku, který se zabývá právě dopadem testování na citlivou dětskou psychiku.

Některé děti se o své pocity nechtějí dělit. I když to tak nemusí na první pohled vypadat, i vaše dítě mohou trápit psychické problémy. Foto: archiv

"Děti si za dobu trvání pandemie zvykly a nedělají si z toho těžkou hlavu. Záleží na tom, jak jim to doma rodiče podají. Když vyšilují rodiče, vyšilují i děti." To je názor, který sdílí většina rodičů. Ono ale o samotné fyzické testování z nosu až tak nejde. Stále více dětí trápí psychické potíže, ať už se jedná o deprese, úzkosti nebo strachy. Obava z toho, co se bude dít, když budou mít pozitivní test, je pro některé z citlivějších dětí na každodenním pořádku. Je smutné, že kromě samotného školního prostředí, které je už tak dost náročné, se děti musejí potýkat ještě se sociální segregací kvůli neviditelné nemoci.

Ne všechny děti to zvládají dobře!

"Na třídních schůzkách nám učitelka chválila žáky, jak dobře a v pohodě zvládají testování. Když jsem podobnou větu vyslechla i od paní ředitelky, už jsem se musela ozvat. Každé dítě je jiné, ale já budu mluvit za ty svoje, když napíšu, že testování má na ně hodně negativní dopad. Ztratily chuť chodit do školy, bývají apatické a plačtivé. Snažím se s nimi o tom mluvit, vysvětlovat a děsí mě jejich strachy. Kromě jiného je to strach, že v případě pozitivního testu se na ně budou spolužáci dívat skrz prsty a odsoudí je. To ony budou moci za uvalenou karanténu třídy. Myslím, že sama škola je zátěž a když se přidají tato nesmyslná opatření, je to pro psychiku některých dětí neúnosné i když navenek se mohou jevit "v pohodě"," uvádí svou zkušenost Zuzana Hlaváčová, maminka tří školou povinných dcer.

Když pomineme samotný fyzický proces testování, který je už sám o sobě dost kontroverzní, jaké dopady na děti do budoucna mohou mít tyto strachy a stres? Jaký dopad může mít na nevyvinutou psychiku dětí sociální separace ve školách, ke které v současnosti vlivem opatření dochází? A může být ta pohoda dětí při testování, o které se mluví, jen bublání pod povrchem? Zeptali jsme se psychologa Adama Suchého.

"Záleží zejména na tom, v jakém věku tato covid opatření děti zastihla, o jak citlivé děti se jedná, jaká je jejich sociální pozice ve třídě, jaké postoje si odnášejí z rodiny atd. Na část dětí to bohužel skutečně dopadá negativně, a právě to jsou děti, které by nás měly zajímat a které si zaslouží naši pozornost a pomoc."

"Děti to nějak zvládnou“. Jistě, některé děti to zvládnou bez problémů. Ale nás by měly zajímat ty děti, pro které to problém bude. Protože děti „nějak zvládnou“ i zanedbávání, týrání nebo šikanu. Ale to neznamená, že bychom je tomu měli vystavovat."

Když se podíváte na svět dospělých, který je polarizovaný, lidé frustrovaní, podráždění, nadávají si, napadají se a hledají viníky, nedá se čekat, že by svět dětí reagoval jinak. Zvlášť, když víme, že dětský kolektiv si obecně servítky nebere. Děti jsou ve věku, kdy se učí navazovat a udržovat mezilidské vztahy a sociální dovednosti. Vstupují do světa a potřebují si ho osahat a poznat. A po poměrně devastujícím dlouhém období zbytečné izolace a online paskvilů přichází další rána – kolektiv je rozdělován na zdravé a nemocné, přičemž ale ani ti „nemocní“ nemají žádné fyzické potíže a většinou se cítí úplně zdravě. Něco neviditelného, co vůbec nemohou ovlivnit, potom během chvíle rozhodne o jejich setrvání ve třídě, případně o osudu celé třídy.

Jak se asi povede dítěti, které se v kolektivu třeba neuvedlo dobře nebo není úplně oblíbené, a je nadále od ostatních separováno? Nebo dokonce musí „kvůli němu“ celá třída zůstat doma? Jakými nálepkami se asi budou takové děti označovat? Je snadné představit si narůstající stres a úzkost, kterým se budou chtít některé děti vyhnout anebo na ně dopadne větší vahou, než dokážou samy unést.

"Nesouhlasím s tvrzením, že kdyby to neřešili rodiče, tak to děti také neřeší. To by popíralo možnost, že i děti mají své prožívání, své názory, a hlavně svůj svět, ve kterém se snaží obstát a být jeho součástí. A také se mi rozhodně nelíbí postoj, že „děti to nějak zvládnou“. Jistě, některé děti to zvládnou bez problémů. Ale nás by měly zajímat ty děti, pro které to problém bude, protože děti „nějak zvládnou“ i zanedbávání, týrání nebo šikanu, ale to neznamená, že bychom je tomu měli vystavovat," dodává psycholog Adam Suchý.

Celkově je tedy ve hře více proměnných, protože kromě výše uvedeného bude samozřejmě záležet na přístupu školy i jednotlivých učitelů, na podpoře domácího prostředí a na bohatosti sociální sítě, do které dítě patří např. i mimo školu.

Počet dětí trpících psychickými potížemi vzrostl během pandemie zhruba desetinásobně

Podle některých zdrojů (např. Národní ústav duševního zdraví) víme, že počet dětí trpících psychickými potížemi vzrostl během pandemie zhruba desetinásobně. Jedná se především o úzkostné poruchy, poruchy nálady včetně deprese, sebepoškozování či atypické poruchy příjmu potravy. Škola by měla děti spíše podporovat a být jim nápomocna, tlak na výkon a separaci ze strany některých učitelů celou situaci jen zhoršují.

Maminka dvou dětí a zároveň pedagožka v olomoucké základní škole paní Martina dodává, že na celé situaci kolem testování dětí je největší chyba špatně nastavený systém: "Dětem nevadí testování samotné s tím si většinou poradí dobře. Nejvíc je trápí, co se stane, když budou pozitivní. V té chvíli je zásadní postoj a podpora ze strany učitele. Systém je momentálně nastavený špatně. Vyčlenit pozitivní dítě z kolektivu je špatně. Nechat ráno ve třídě společně všechny děti, otestovat a potom při pozitivním testu některé poslat pryč, je obrovská zátěž na psychiku. Některé děti jsem musela dlouho uklidňovat, protože se bály, že budou muset po antigenním testu na PCR z nosu, že ten už je bolí. Děti se bojí, že si na ně budou ostatní ukazovat, protože jsou pozitivní. Teď tomu nasadili korunu čtvrtečním testováním, respektive tím, co následuje po pozitivním ATG testu. Jestli chtějí podpořit šikanu, nic lepšího už snad udělat nešlo. Třída spadne do režimu "test to stay" za zvýšených hygienických opatření a ano, pojďme si ukázat na toho, kdo to způsobil."

Z výše uvedeného je tedy patrné, že nevystavovat děti další podobné zátěži je více než žádoucí. Celkově se dá říct, že celá naše civilizace není psychicky fit a způsob zacházení s pandemií tento trend výrazně zhoršil. Teprve čas ukáže, o jak velké poškození se jedná a jak dlouhodobé bude.

Co tedy můžeme pro své děti udělat?

Mluvme s nimi. I když to tak nemusí na první pohled vypadat, opak může být pravdou a i vaše děti mohou trápit psychické problémy. Pomozte jim a ptejte se na to, co je tíží. Zajímejte se o to, jak testování a následné vyčlenění dětí při pozitivitě probíhá.

Mluvte s učiteli o tom, jak se vaše děti cítí. Pokuste se tak předejít tomu, že vaše děti v budoucnosti potkají deprese, sebepoškozování nebo poruchy příjmu potravy. Není od věci také využít profesionální pomoc a navštívit s dětmi terapeuta nebo psychologa případně změnit školu.