V Olomouckém kraji tuhle mravenčí práci pro lidi dělá pár nadšenců a mezi ně patří i Roman. Muž, který má za sebou neuvěřitelný profesní životopis – vedl mladé cyklisty jako úspěšný trenér, rozumí číslům jako ekonom a dokonce z pozice místopředsedy Národní sportovní agentury spoluurčoval směr českého sportu. Dnes ho ale potkáte v lese. S nýtovačkou v ruce, s úsměvem od ucha k uchu a s hláškou: „Hele, nechceš to po mně převzít? Předám ti erární žebřík!“

Roman je ten typ člověka, pro kterého jsou lidé na prvním místě. Nezištně, bez velkých řečí a honorářů dává kus svého času tomu, aby druzí nezabloudili. A dělá to i mimo les. Když mi šlo v těžké nemoci o život, Roman tu byl – a nejen u mě. Bez váhání, jako pevný bod, o který se dalo opřít. Byl jedním z mála, kteří mi pomáhali znovu žít.

Nedávno jsme spolu vyrazili do terénu. Byla z toho neobyčejná chvíle – uprostřed osobního léčení a hledání sil během mých povolených zdravotních vycházek přišla i škola značkařského řemesla. Roman nýtoval, montoval cedulky a učil nejen mě, jak se dává stezkám tvář. Mluvili jsme o sportu, o lidech, o životě.

Byl to den, který ukázal, že ty nejlepší léky se neprodávají v lékárně. Najdete je v lese, s nýtovačkou v ruce a vedle člověka, který je pro vás životním vzorem. Až příště půjdete kolem Samotišek, ty cedule už pro vás nebudou jen kus plechu. Bude v nich kus Romanova srdce.

Krátká zajímavost: Český systém turistického značení patří k nejlepším na světě. Vznikl už v roce 1889 a dnes zahrnuje přes 40 000 km značených tras.