1989, komunisté versus studenti: Vraťte se zpátky do škol, nebo budete litovat!

S odstupem dvaatřiceti let se zdá, že svoboda v listopadu 1989 spadla lidem sama do klína. Jako by 17. listopadu 1989 večer usínali v totalitním nesvobodném režimu a o den později ráno vstávali ve svobodné prozápadní společnosti. Tak to ovšem ani náhodou nebylo! Stačí se podívat do archívů na stránky dobového tisku.

Brutální zákrok Veřejné bezpečnosti (policie) na Národní třídě se odehrál v pátek 17. listopadu. V československých sdělovacích prostředcích se tomu ten večer a následující den věnovalo minimum pozornosti, objevily se pouze nepříliš konkrétní zmínky o nepovoleném pochodu z Albertova do centra Prahy. Drobné zmínky v československé televizi a v oficiálním tisku se ostatně objevovaly v posledních dvou letech komunistického režimu standardně, ale vždy se stejným vyzněním – šlo o nepovolené akce zmanipulovaných protisocialistických živlů. Kdo chtěl vědět víc, musel se spolehnout na zahraniční rozhlasové stanice.

Monopol na informace byl mimořádně důležitým zdrojem síly tehdejšího režimu. Žádná zahraniční televize, žádný zahraniční tisk, samozřejmě ani internet… Obrovský dosah státních sdělovacích prostředků dával komunistům velkou výhodu. Jenže ta se začala hroutit už ve chvíli, kdy se v pondělí 20. listopadu postavil proti dosavadnímu rigidnímu normalizačnímu výkladu dění oficiální deník Československé strany socialistické Svobodné slovo. Československá strana socialistická totiž jako první odsoudila zásah státní moci proti studentům a Svobodné slovo otisklo její prohlášení 20. 11. 1989. Bezpečnostní aparát se sice snažil hlavně na venkově zabavit či skoupit všechna pondělní vydání těchto novin, po nichž byla najednou u trafik obrovská poptávka, ale struktura monopolu na informace se už začala hroutit jako domeček z karet.

V Olomouci je rušno od 19. listopadu

Jak to bylo v Olomouci? Co se zde dělo? V Olomouci se už v neděli 19. listopadu neuskutečnila plánovaná divadelní představení v tehdejším Divadle Oldřicha Stibora ani v Hudebním divadle v Hodolanech. Herci místo plánovaných představení diskutovali s diváky o situaci a o nutnosti postavit se neadekvátnímu zákroku policejních složek vůči studentům.

Ne všem divákům se to líbilo, někteří si pak stěžovali, že si zaplatili za divadelní představení a že své osobní emoce si mají herci řešit jinde a jinak. V divadle byli přítomni i studenti, kteří byli přes víkend na kolejích. Právě zde se objevovaly první letáčky, informující o dění v Praze i o tom, že se v neděli večer v divadle bude diskutovat. Na Horním náměstí (nám. Míru) se pak diskutovalo i venku před divadlem. Žádný policejní zákrok nepřišel, končící komunistická moc nevěděla, jak reagovat.

Stráž lidu: „Rozvážný přístup příslušníků Veřejné bezpečnosti!"

V pondělí 20. listopadu a hlavně v úterý 21. listopadu se na Horním náměstí u sloupu Nejsvětější Trojice sešly tisíce lidí. V úterý sem přišel od areálu kolejí průvod studentů se svíčkami. Vládla sice ještě napjatá atmosféra, protože kolem náměstí stály kordony připravených příslušníků Veřejné bezpečnosti se štíty, přilbami a velkými bílými obušky, lidé se už ale přestávali bát. Rozkaz k zásahu nepřišel (údajně se o to zasloužil tehdejší rektor UP Jaromír Kolařík, který o situaci jednal s vedením policie) a demonstrace se i přes varování, že nejsou povolené, odehrály v plné délce. Lidé poslouchali svědectví studentů, kteří byli svědky zásahu na Národní třídě. Na improvizovaném stupínku u barokního sloupu hovořili i herci z Divadla Oldřicha Stibora. Mezi lidmi se objevil i chartista Rudolf Bereza. Mítink byl zakončen zpěvem státní hymny. Atmosféra byla elektrizující a jedinečná. Tato setkání u Nejsvětější Trojice navíc v prvních dnech znamenala pro lidi důležitý alternativní zdroj informací.

Velmi iniciativní byli po celou dobu začátku převratu olomoučtí vysokoškolští studenti. Právě díky nim se mohli i v Olomouci lidé brzy dočíst víc o dění v centru země. Okolo 27. listopadu vychází první číslo studentského deníku Přetlak, tištěného improvizovaně na tiskárnách na univerzitě.

Zde se lidé dozvídají nejen novinky ze stávkového výboru studentů UP, ale i souhrn dění v Praze a na dalších místech země. Přetlak tak v podstatě plní roli „papírového internetu“… Právě zde si lidé přečtou, že se do Olomouce vrátil velký rodák Jaroslav Hutka, dozví se něco víc o Václavu Havlovi, zjistí, jaké postoje má nový generální tajemník UV KSČ Karel Urbánek a jaké nové nekomunistické organizace najednou všude vznikají. Najdou tady ale třeba i text tehdy symbolické písmě Modlitba pro Martu.

Stráž lidu v obraně socialismu a KSČ

Oficiální moc má stále k dispozici jak celostátní média jako Československou televizi, tak i regionální periodika, v případě Olomouce obdeník Stráž lidu. Ten dával až do prosince prostor takřka výhradně různým okresním, závodním či městským komunistickým organizacím a nevyhýbal se ani hrozbám a zostouzení aktérů převratového dění. O objektivitu se nikterak nesnažil.

Ve středu 22. listopadu sice Stráž lidu sice relativně neútočně informovala o průběhu demonstrace na náměstí Míru, ovšem na stejné titulní stránce vyzýval Okresní výbor KSČ k nekompromisnímu postupu vůči „provokacím a konfrontacím, které se nám snaží vnutit protisocialistické živly“. Je hezké, že za poklidný průběh manifestace z úterý 21. 11. soudruzi nepochválili sametově se chovající studenty a lidi, kteří už měli režimu po krk, ale ocenili místo toho „rozvahu a uvážlivý přístup příslušníků Bezpečnosti“. Jinými slovy, kdyby si příslušníci Veřejné bezpečnosti usmysleli, že poklidné demonstranty jako obvykle zmlátí, bylo by to taky v pořádku.

Ať herci zaplatí škody a studenti se vrátí do školy!

Divadelníci to za svou stávku schytávali ve Stráži lidu soustavně. Na titulní straně se objevovaly dopisy rozhořčených divků, kteří přišli o představení, na něž měli podle svých slov nárok. Ve stanovisku ZO KSČ z Pavloviček to zaznělo jasně: „Žádáme, aby byla zveřejněna výše škody a aby v souladu se zákoníkem práce jim byla tato škoda předepsána k úhradě v plné výši!“

Dne 22. listopadu se prostřednictvím Stráže lidu obrátilo vedení Univerzity Palackého i na stávkující studenty. „Vyzýváme studenty: Vraťte se co nejdříve do poslucháren! Prokažte snahu a vůli zaujmout racionální a maximálně konstruktivní postoje!“ Obdobně, ale méně vybíravě se vyjadřovali i ředitelé některých středních škol. Výjimkou nebylo, že bezradný ředitel gymnázia vážně vyhrožoval studentům, že pokud se nevrátí k běžnému vyučování, povolá do školy policii.

Studenti neposlechli a nevrátili se. Dosavadní rektor univerzity Jaromír Kolařík pak o měsíc později, 21. prosince, rezignoval na funkci. Od ledna jej nahradil studenty milovaný Josef Jařab.

Ve společném boji za uhájení socialismu v ČSSR

Dne 5. prosince, kdy už byla situace v celé zemi mnohem jasnější, otiskla Stráž lidu provolání důstojníků komunistické armády. Komunisté z vojenského útvaru v Přáslavicích napsali mimo jiné toto: „Svými postoji jsme v pevné jednotě s pracujícím lidem a všemi pokrokovými silami při obraně socialismu!“ Právě postoj armády byl z počátku nejasný a mnoho lidí mělo strach, že se komunističtí velitelé rozhodnou demokratický převrat potlačit silou.

Stejného dne stráž lidu zveřejnila řadu dalších provolání několika komunistických organizací, jejichž jazyk zněl stále stejně mrazivě jako po celých předchozích dvacet let: “S obavami sledujeme současný vývoj v naší socialistické společnosti! … Odmítáme konfrontace, nátlakové akce a zhoubné stávky, vedené z pozic protisocialistických, jakož i jednostranné vedení tzv. „dialogu“ Občanským fórem… Vyzýváme všechny poctivé pracující i studující mládež, aby svůj postoj k socialismu vyjádřili zvýšeným pracovním a studijním úsilím… aby se všichni členové KSČ stali bojovým štábem revoluční přestavby a obnovy socialismu! … ve společném boji za uhájení socialismu v ČSSR.“

Jen pro lepší představu o tom, jak se totálně míjel starý s novým myšlenkovým světem: ještě 5. prosince 1989 se předseda Městského národního výboru Olomouc (tedy de facto starosta) soudruh Josef Votoček ve Stráži lidu chlubil, že město splnilo svůj celoměstský socialistický závazek, že bylo odpracováno 105 tisíc brigádnických hodin v „rámci investičních akcí Z“ a 205 tisíc brigádnických hodin v pomocných pracích v zemědělství, kolik akcí se uskutečnilo v oblasti „masové politické práce“ a jak vydařené byly oslavy 72. výročí Velké říjnové socialistické revoluce.

To už ale jak soudruhu Votočkovi, tak celému čtyřicetiletému světu soudruhů, opravdu definitivně zvonil umíráček. Soudruha Votočka totiž už 13. prosince 1989 v čele radnice vystřídal lidovec a po čtyřiceti letech první nekomunistický starosta Olomouce Břetislav Baran.

Foto: archiv a Vědecká knihovna Olomouc