Díky protiepidemickým opatřením ve školách, se kterými mnoho rodičů, ale i pedagogů nesouhlasí, jsou na vzestupu tzv. Komunitní školy. V těchto školách děti tvoří, objevují, poznávají své silné a slabé stránky a učí se zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Komunitní vzdělávání však minimálně svou kapacitou není prozatím dostupné všem, naštěstí jsou zde i ředitelé a pedagogové, kterým zůstal zdravý rozum. Ředitel Petr Vrána je jedním z těch, kteří se nebáli postavit proti šikaně a diskriminaci našich dětí ve školách.

Jako ředitel základní školy a mateřské školy v Troubkách se Vás protiepidemická opatření razantně dotkla. Co jste si pomyslel jako první při představě, že se děti budou muset testovat a nosit roušky?

Pokoušel jsem se především představit si, jak nošení roušek a nastavená pravidla provozu školy ovlivní výuku a atmosféru ve škole. V praxi jsme dodržování původních opatření dokonce i vyzkoušeli, ale vzhledem k tomu, že výuka byla díky rouškám natolik neefektivní a nefunkční (o zdravotním dopadu na žáky se rozepisovat ani nebudu), jsme od jeho dodržování již od konce dubna upustili a vytvořili si svá pravidla, která ke spokojenosti žáků, rodičů i vyučujících fungují do současnosti.

Jak se k situaci stavěli rodiče žáků? Podporovali Vás ve Vaší iniciativě nebo se většina rozhodla přizpůsobit?

Negativních ohlasů bylo minimum - daly by se spočítat na prstech jedné ruky. S rodiči žáků, kteří měli k nově nastaveným pravidlům výhrady, jsem se snažil komunikovat a vysvětlit jim, že výuka za původně stanovených podmínek je nefunkční a nejsem schopen jim garantovat dodržování podmínek dle opatření MZ. Zároveň jsem však nikomu ve škole nezakázal, aby se chránil tak, aby se cítil bezpečně. Rozhodnutí jsem ponechal na žácích, rodičích i na zaměstnancích. Ochranné pomůcky byly po celou dobu k dispozici žákům i zaměstnancům. Drtivá většina rodičů však mnou nastavená pravidla přijala a se změnou neměla nejmenší problém. Ze zjištění kontroly pracovnic Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje v naší škole mj. vyplynulo, že jako ředitel školy nemám pravomoci k tomu, abych nošení roušek ve škole vyžadoval a žáky k jejich nošení nutil. 

Jste jedním z aktivních členů sdružení "Děti do škol bez podmínek", co Vás vedlo k tomu, se k této iniciativě přidat a co pro Vás členství znamená? Můžete nám trochu přiblížit činnost tohoto spolku?

K iniciativě jsem se přidal z prostého důvodu. Jako rodič, učitel a ředitel školy vidím, jak jsou nastavená pravidla nefunkční a diskriminační. Na jejich zavádění v naší škole se proto osobně nehodlám podílet. Jsem velmi rád, že podobně smýšlejících lidí je dnes mnoho a vznikají různé občanské iniciativy, které se snaží proti zaváděným opatřením bojovat a na jejich nedostatky upozorňovat.

"Stále jsem nepochopil, jak mohlo MZ nastavit podmínky screeningového testování žáků na začátku školního roku 2021/2022 tak, jak je od 1. září nastavilo. Očkovaní, ač se mohou nakazit a virus přenášet, nebyli testováni. Stejným způsobem nebyli např. nijak monitorováni ani ti, kteří covid-19 již prodělali či test absolvovali dříve ve veřejných testovacích místech. Myslím si, že již dávno všichni víme, že „covidová bezinfekčnost“ neexistuje!"

Bohužel si toho někteří naši odborníci zatím buď nevšimli, nebo tuto skutečnost záměrně ignorují. K nesmyslnému zákazu zpěvu netestovaným žákům a některým dalším diskriminačním (až segregačním) součástem mimořádného opatření MZ se mi ani nechce vyjadřovat…

Vidíte nějaký zásadní posun v jednání zástupců škol s Ministerstvem školství? Je podle Vás šance na zásadní změny?

Bohužel si myslím, že je vše pouze v rukou MZ, které nařízení vydává. MŠMT tato nařízení pouze akceptuje, přejímá a v případě jakékoliv kritiky se odvolává na rozhodnutí MZ.  

Pro mnohé rodiče, kteří s aktuální situací nesouhlasí, je to skvělá příležitost pro reformu celého školního systému a založení Komunitních škol, které budou fungovat na jiných principech. Co si o vzniku Komunitních škol myslíte? Mají v moderním světě místo?

Se vznikem komunitních škol samozřejmě souhlasím. Své místo ve vzdělávání určitě mají a jsou vedle alternativních škol další možností vzdělávání dětí. Jako ředitel běžné základní školy se však v naší škole snažím spoluvytvářet pozitivní klima, stanovovat nediskriminační podmínky provozu školy a zavádět nové výukové metody s cílem, aby byli v naší škole žáci spokojeni a k odchodům do jiných škol či do komunitního vzdělávání nedocházelo.

Obrátili se na Vás ředitelé jiných škol, aby se poradili jak postupovat v případě, že by se chtěli dát stejnou cestou jako vy?

Z ředitelů škol se mnou nikdo nekomunikuje. Ozývají se však lidé z různých koutů naší republiky a vyjadřují mi podporu.

Jak začal na Vaší škole nový školní rok? Jaká opatření aktuálně dodržujete a snaží se Vám Ministerstvo školství jak se říká " házet klacky pod nohy"?

Nový školní rok jsme zahájili bez problémů. Všichni žáci, rodiče i zaměstnanci školy vědí o tom, že existuje mimořádné opatření MZ a mohou se jeho ustanoveními řídit. Žáci i zaměstnanci mají ve škole k dispozici ochranné prostředky dýchacích cest a je pouze na nich, zda je budou používat. Ze své zkušenosti vím, že nemohu nošení roušek/respirátorů po žácích vyžadovat, proto tak ani nečiním. Fungujeme opět od září bez jakýchkoliv omezení. Nešli jsme cestou zákazu zpěvu či odlišného přístupu k testovaným a netestovaným žákům. Jediným doporučením pro rodiče je to, aby nám nemocné žáky do školy neposílali…

Pan Semecký byl kvůli svým postojům odvolán a v současnosti zakládá vlastní školu, nebojíte se, že se může něco podobného stát i Vám?

S panem Semeckým jsem v kontaktu a velmi si vážím toho, kolik své energie vložil do vzniku komunitních škol v rámci celé republiky. Odchod z běžné školy do školy komunitní však není řešením pro všechny žáky. Nad tím, jestli budu či nebudu odvolán, nepřemýšlím. Nejsem politik. Jsem rodič tří dětí, učitel a momentálně i ředitel školy, který postupuje na základě svého přesvědčení. Nemám případně problém vystoupit z nefunkčního systému našeho školství v případě, že budu nějakým způsobem v budoucnosti nucen dodržovat nezákonná diskriminační opatření, která nedávají smysl, narušují pozitivní klima ve škole, důvěru mezi školou, žáky a rodiči a nemají oporu v zákonech naší země.