V posledních letech se mj. zaměřují na odhalování některých problémů prostějovské radnice - před volbami 2018 na své facebookové stránce Prostor Prostějov spustili seriál mnoha příspěvků a infografik, v nichž zdokumentovali, jak vedení Prostějova nesmyslně utrácí peníze a jde na ruku některým místním kontroverzním podnikatelům.
Na svém facebooku upozorňují také na neoprávněná zabírání veřejných prostranství, černé stavby a na to, jak v souvislosti s nimi ohýbá zákony prostějovský stavební úřad, přičemž je často na tyto věci upozorňují sami občané. Tedy záležitosti, které se dotýkají veřejného prostoru a tím pádem veřejného zájmu. Z poslední doby za zmínku stojí zejména kauzy nelegálních garáží Vrahovice a načerno postaveného oplocení v Domamyslicích u Čechovického náhonu zabraňující možnosti průchodu podél potoka. Díky jejich podnětům už bylo nesčetněkrát konstatováno porušení zákonů ze strany prostějovského stavebního úřadu. a řada občanů Prostějova dostala kvalitní a jednoduše podané informace o tom, jak to ve městě chodí.
Jaký byl ten první impuls, díky kterému jste se rozhodli začít aktivně zabývat problémy prostějovské radnice?
Tím prvním šťouchnutím byl určitě náš boj za záchranu historické budovy jezdeckých kasáren. Tenkrát jsme se poprvé střetli s arogancí a zároveň totálním diletantstvím tehdejšího vedení města, které navzdory svým předvolebním slibům a poté i navzdory veškerým dostupným odborným posudkům a názorům demolici budovy protlačilo. A to i přesto, že by budova byla dobře rekonstruovatelná v podstatě pro jakékoliv dnešní účely, jako jsou například bydlení pro seniory či další sociální služby. Město samotné mimochodem dodnes neví, jak s lokalitou naložit – kasárna tak byla zdemolována zcela bezdůvodně, prostě proto, že se město nechtělo starat o svůj majetek a za hlavního odborníka pro rekonstrukci historických staveb si zvolilo učitele češtiny Mgr. Pospíšila a odborného stavebního fušera Ing. Fišera, který jako třešničku na dortu následně inicioval výstavbu kolosálního průšvihu jménem komunitní dům Sušilova. Neznáme přitom opravdu nikoho kromě vedení města, který by tehdy demolici historického objektu schvaloval – celé to byla truc akce tehdejší koalice ve stylu „vládneme, nerušit“.
Díky vám řada občanů Prostějova dostala kvalitní a jednoduše podané informace o tom, jak to ve městě chodí. Ozývají se vám s dalšími podněty? A jak hodnotí Vaši činnost?
Doufáme, že se nám ta jednoduchost sdělení alespoň trochu daří. Jak srozumitelně prezentovat často docela složité a na první pohled ukrutně nezáživné právnické spisy, ve kterých se mezi řádky odehrává to hlavní, o co nám jako architektům jde – tedy boj o veřejný prostor a spravedlivé rozhodování o městě – je často docela oříšek. Na pomoc si pak snažíme brát staré dobré pomocníky politické a společenské satiry: koláže, fotomontáže, nadsázku a humorné pojetí.
Ohlasy na naše články máme veskrze pozitivní, samozřejmě vyjma reakcí osob, kterých se samotné články týkají a nejsou rády, když je pravda takto veřejně vytažena na světlo. Na řadu kauz, kterými jsme se následně zabývali, jsme byli upozorněni právě našimi fanoušky, takže tato vazba myslíme funguje velmi dobře.
Která z kauz, které jste doposud řešili, byla nejkomplikovanější?
Asi bychom nejmenovali jednu konkrétní kauzu, ale spíše zdůraznili obecnou komplikovanost jakéhokoliv procesu, kdy se člověk snaží u úřadů domoci práva a obrany veřejného zájmu. Když jsme s naším spolkem začínali, opravdu jsme netušili, že zdánlivě drobné a nicotné kauzy, jako je několik kusů nelegálního oplocení, kterými si vlivný podnikatel privatizuje průchod podél potoka historicky využívaný jako vycházkovou trasu, se potáhnou spousty let. Úřady totiž co se týče právě černých staveb a neoprávněných záborů veřejných prostranství vyvíjí v podstatě nulovou až zápornou aktivitu, často ve prospěch nějaké „tajemné“ sítě osobních kontaktů v pozadí celé kauzy. A je tak strašně složité se i u sebedrobnější věci domoci nápravy, když máte proti sobě buďto pouze letargické, či rovnou za zájmy vlivného soukromníka bojující ouřady. V případě Prostějova můžeme jmenovitě označit například vedoucího stavebního úřadu Jana Košťála a jeho pobočníka Jiřího Boudu, kteří dlouhodobě jdou místním podnikatelům při povolování nezákonných staveb zcela na ruku. O některých politických výpomocech, např. ze strany náměstka pro městský majetek Mgr. Jiřího Pospíšila, nemluvě.
Můžete říct, že by vám vaše aktivita komplikovala život? Háže vám někdo "klacky pod nohy"?
Za nás tohle vyřešila naše profese. Jsme architekti a profesně díky tomu nejsme na Prostějov nijak vázáni, aktuálně působíme v Praze, kde působí valná většina architektonických kanceláří. Takže na rozdíl od lidí, kteří historicky proti prostějovskému magistrátu vystupovali a byl na ně vyvíjen nátlak ať už v rovině pracovní či osobní, my čelíme maximálně nesmyslným verbálním výlevům na zastupitelstvu či sociálních sítích.
Stojí město o vaši iniciativu a spolupracuje s vámi?
Ačkoliv jsme historicky několikrát městu naši pomoc nabízeli – od možnosti iniciace různých architektonických soutěží po členství v různých odborných poradních orgánech – město žádnou chuť ke spolupráci nemá a nezáleží, jestli kormidlem točí zrovna ANO či předtím ČSSD, podporované šedou eminencí Pospíšilova PéVéčka. Naopak, máme v tomto stejnou pozici jako každý jiný občan města nebo opoziční zastupitelé: ať už přijdeme se sebelepším nápadem či odhalíme sebevětší průšvih, město to apriori nikdy neuzná, protože by si na tom nenahnalo dost vlastních politických bodů. Je to takový ten dětinský přístup: když má někdo jiný lepší nápad, nejdříve ho zamítneme, nějaký ten týden počkáme, poté upravíme, většinou samozřejmě k horšímu, a následně jej vydávám za svůj. Když mi někdo naopak přijde na levárnu, nařknu jej ze lži a začnu kopat kolem sebe, abych odlákal pozornost od samotného merita problému a levárny. Prostě nulový nadhled i schopnost sebereflexe. Pár příkladů za všechny: když jsme u již vzpomínaných jezdeckých kasáren uspořádali odborný veřejný seminář, nikdo z vedení města se nepřišel ani podívat. Se současným primátorem Jurou jsme opakovaně jednali o řešení neudržitelné situace na prostějovském stavebním úřadě. Ten je pod taktovkou Ing. Košťála jedním z mediálně nejvysmívanějších úřadů snad v celé republice, protože mnohá jeho rozhodnutí jsou tak absurdní a okatě nezákonná, že nad tím kroutí hlavou opravdu kde kdo. A ačkoliv se v soukromých rozhovorech primátor holedbal různými kroky, které v této věci učiní, v reálu skutek utek. A bonbónek na závěr: když jsme byli nominováni do městské komise pro architekturu a urbanismus, zachvátila vedení města a některé úředníky taková panika, že raději celou tuto komisi zrušili, protože jim z představy věcné a odborné oponentury zjevně vstávají radním vlasy hrůzou na hlavě.
Které budovy nebo stavby jsou z vašeho pohledu v Prostějově nejvýznamnější a je tu nějaká budova, která by si zasloužila větší pozornost?
Co se týče kunsthistorické hodnoty, tak bezesporu nejhodnotnější stavbou Prostějova je Kotěrův národní dům s divadlem a pak Kováříkovy vily od Emila Králíka. Ale těch méně celospolečensky známých, ovšem o to často zajímavějších staveb je zde celá řada. Zejména meziválečná moderna je v Prostějově bohatě zastoupena stavbami od Antonína Navrátila, Eduarda Žáčka a dalších.
Takovým typickým příkladem nenápadné Popelky je domov ošetřovatelek v areálu staré nemocnice, na jehož existenci nás upozornil jeden občan. My pak provedli nějaký základní archivní průzkum a ve spolupráci s památkovým ústavem fakulty architektury ČVUT jsme podali žádost o prohlášení tohoto unikátního funkcionalistického objektu, kombinující stavbu pro bydlení a kapli, za kulturní památku. Toto prohlášení se povedlo, Olomoucký kraj, v jehož „péči“ budova do té doby chátrala se jí rychle zbavil a soukromý investor se následně zasloužil o její myslíme z památkového hlediska docela přijatelnou rekonstrukci.
Aktuálně se snažíme o boj za prohlášení bývalé Neherovy textilní továrny za kulturní památku, protože po nesmyslném odstřelu Plesníkova areálu OP už Prostějovu z jeho dřívější bohaté textilní historie mnoho nezbývá. Zde však narážíme na absolutní nechuť ministerstva kultury vynaložit jakoukoliv energii v zjištění aktuálního stavu budovy, která v interiérech skrývá pro mnohé nečekanou parádu od secesních po industriální prvky. Její majitelé, vietnamští podnikatelé, si s její historickou hodnotou nijak hlavu nelámou a prostě na žádné výzvy nereagují – což je často nejlepší způsob, jak bezzubým českým úřadům čelit.
Jak byste zhodnotili vaši dosavadní činnost a v čem se plánujete angažovat v nejbližší době?
V souvislosti s naším spolkem se většině lidí asi vybaví především ta komunální politická satira, kterou můžou sledovat na našem facebookovém profilu. Je to holt obraz aktuálního celospolečenského vnímání, že populární publicistika je negativní publicistika a pozitivní příklady už tolik netáhnou. My jsme se však vždy zároveň snažili i o ten pozitivní společenský přesah: uspořádali jsme cyklus přednášek o architektuře a koncepční správě města, participativní setkání s občany nad zpackaným městským projektem domamyslické točny, čtyři ročníky letního kina odehrávajícího se na nečekaných místech, akci „Město bez bariér“ a další.
Každý rok na podzim se také zapojujeme do celorepublikové akce Den architektury, v rámci kterého pořádáme procházky s výkladem zejména právě po méně známých architektonických perlách našeho města. Ani letošek nebude výjimkou a fanoušci architektury se tak můžou opět první říjnový víkend těšit na objevování v další části města. Zároveň má letos výročí Jan Kotěra, a k této příležitost rovněž připravujeme menší programové překvapení. Sledujte tedy buďto oficiální web Dne architektury, nebo náš FB profil a brzo se dozvíte podrobnější novinky!
