Děti příběh sepsaly, výtvarně ztvárnily a nakonec i vyhrály. Odborná porota vyhodnotila 116 prací a ocenila 5! Naši žáci získali 50000 korun, které si rovným dílem rozdělili s prostějovským Domovem seniorů. Domov za tyto peníze pořídil elektrický vozík. Žáci si výhru užili na výletě v olomouckém Krokodýlku, obdrželi poukázky do knihkupectví a také mohou využívat nové skříňky na výtvarné potřeby.

A jak to celé bylo?

Do Domova seniorů na Nerudové ulici chodíme s našimi dětmi pravidelně již třetím rokem díky organizaci Mezi námi, o.p.s. a paní doktorce Marii Řičánkové. Návštěvy probíhají tak, že si s babičkami a dědečky něco vyrobíme, společně si popovídáme, předáme dárečky, které jsme jim vyrobili a na závěr si společně zazpíváme. O Vánocích jsme zorganizovali předávání ponožkových balíčků, kde byl dárek v podobě ponožek, dopis s obrázkem a pak ještě nějaké malé překvapení.

Když se k nám dostala zpráva o akci „ Pošlete vzkaz příběhem“ - neváhali jsme. Hned jsme si s vedoucí aktivizačního úseku – paní Alenou Pagáčovou - domluvili individuální setkání s babičkami a dědečky.

Na první návštěvu za sepsáním příběhů šla necelá desítka žákyň třetí třídy. Rozdělili jsme se na skupiny, ve kterých jsme si povídali. Nejvíc nás zaujaly příběhy paní Libuše Froňkové (94 let). Přímým zásahem do srdce byl ten, o jejím pejsku Roninkovi, se kterým se musela rozloučit, když nastupovala do domova.

Rozhodli jsme se, že zpracujeme právě příběh babičky Libušky a jejího pejska. Vyrobíme papírové pejsky a zajdeme jí je předat. Když jí bude smutno, potěší ji její papíroví společníci.

Následovalo několik týdnů práce

Nejprve jsme si řekli, jak budou pejsci vypadat a jak budeme postupovat. Potom jsme se dali společně do práce. Vydatně nám pomáhali prvňáčci, kteří chodili do stejného družinového oddělení.

Ze zmuchlaných novinových papírů jsme vytvořili tělíčka, hlavičky, končetiny, ocásky, ouška a čumáčky pejsků. To celé jsme omotali papírovou lepící páskou. V dalších dnech jsme nastříhali velkou hromadu papírových pásků, které jsme namáčeli do lepidla, přikládali na vymodelované části a poté nechali schnout. Průběžně jsme odstraňovali nedostatky, které na nás začaly vykukovat - upadená ouška nebo krátké nožičky… Další fází bylo natírání. Pomocí bílé barvy jsme pejsky natřeli od hlavy až k nožkám. Po zaschnutí jsme jim domalovali skvrny, oči a další detaily. Když jsme měli hotovo, pustili jsme se do výroby obojků a psích jmenovek.

Pouze největší pejsek byl bez jmenovky. Výrobu cedulky a pojmenování pejska jsme si nechali až na setkání s paní Libuší, která má špatný zrak a celou výrobu pejsků by s námi nezvládla.

Domluvili jsme si tedy další setkání v domově. Dne 20. června jsme šli babičce Libušce pejsky předat.

Babička byla velmi dojatá. Největší radost měla z toho, že jsme se mohli opět setkat. Dětem předala sladkosti, které pro ně měla připravené. Společně jsme vyrobili cedulku se jménem Roni a připevnili pejskovi na krk. Babička nám pak znovu vyprávěla o tom, jak to bylo těžké, když se ho musela vzdát. Z papírových pejsků měla velkou radost. Dva si pak odvážela na vozíčku v náručí na pokoj. Slíbili jsme jí, že se za ní zase přijdeme podívat. Po necelé hodině povídání jsme se rozloučili.

Byla to pro nás velmi cenná setkání. Na dětech není poznat, jak konkrétní moment prožívají, ale klamou tělem. U dětí je to mnohdy intenzivnější než u nás dospělých. Obohatí je to do života a ovlivní v jejich dalším jednání. Tato setkání nás pro život dělají zkušenějšími a za to patří organizátorům akce velké poděkování!

Napínavé a dojemné vyprávění paní Libušky, které zpracovali žáci oddělení školní družiny (loňské 1.C) si můžete přečíst zde:

- https://posletevzkazpribehem.cz/p/zakladni-skola-a-materska-skola-jana-zelezneho-prostejov/

- https://www.domovpv.cz/ze-zivota-domova/probehle-akce/poslete-vzkaz-pribehem-predani-vyhry