Co předcházelo vzniku značky MMMoje a jaké byly tvoje začátky v podnikání?
MMMoje začátky byly pomalé a dost amatérské, protože jsem neměla se šitím žádné zkušenosti a žádnou oděvní školu. Předtím jsem se živila úplně v jiném oboru a až na mateřské "dovolené" jsem měla tendence něco tvořit. Podnětem mi byl můj první syn a nedostatek produktů pro miminka a děti. Tenkrát ještě vše bylo dost barevné a vůbec nebyla taková vkusná nabídka jako dnes. I když jsem k výtvarnu a kreativitě měla už od malička sklony, doma nebyly úplně podporovány, takže jsem v tomto směru necítila sebevědomí se tomu nějak věnovat více než o přestávkách a hodinách ve škole. Začátky v podnikání byly pomalé a tak nějak pěkně postupně. Přeci jen jsem se pořád učila a učím se i dnes.
Pamatuješ si jaké produkty jsi vytvořila jako první?
Nedávno jsem šátrala v historii svého instagramu a hledala jsem právě fotky s prvními produkty. Trvalo to dlouho, ale našla jsem je. Úplně první byl takový šedý látkový kamarád pro mého syna. Má ho dodnes! Což je úžasný. A pak to přešlo do výroby Marťánků přes recy Teepee pro děti, výbavičky pro miminka a tak dále a dále. Dnes máme nabídku širokou a momentálně je asi tahounem naší firmy hlavně oblečení.
Kde hledáš inspiraci pro svoji tvorbu?
Na začátku to byly hlavně děti a jejich potřeby v určitém věku. Dnes je to asi hlavně nějaká touha po něčem co bych sama nosila a v grafice se odráží naše lásky, určité životní období, muzika. Vybíráme pro naše výrobky materiály podle svého svědomí, co jde máme z česka a co nejde, tak vybíráme, aby původ byl dohledatelný a lidé, kteří to pro nás vyrobili, pracovali v přijatelných podmínkách. Všechny naše designy jsou nám blízké a vznikají z toho, co máme rádi, co v daný čas prožíváme a co nás zrovna ovlivňuje. Jednu dobu to byly hlavně produkty pro miminka, pak dinosauří období, velrybí obdiv, silný pocit hrdosti mateřství a rodiny. Rakovina v podobě nakousnutých jablíček, obdiv k muzice a filmům. A tak dále a tak dále.
Kromě šití se také věnuješ malování a linorytu. Kdy tě tahle umělecká technika zaujala?
Linoryt jsem dlouhou dobu obdivovala hlavně na instagramu. Jednou jsem se zmínila mému kamarádovi, který vystudoval uměleckou vysokou školu, že bych tuhle techniku tisku chtěla umět. A byl tak skvělý, že mi dal rydla a lino a vysvětlil mi co a jak. Vše mě naučil. A pak už to byl pokus omyl. Jednu dobu jsem chodila do místní umělecké základní školy na Lis, abych si tam vytiskla své matrice. A protože mě to strašně bavilo, koupila jsme si vlastní lis.
Jaký je tvůj time managment se dvěma dětmi? 
Dnes už o dost organizovanější než dříve:) Obě děti už chodí do škol, takže nemusím čekat až budou spát. Dříve to bylo hlavně o tom, že jsem pracovala v noci. V té době mi byl největší oporou můj partner. To on šel s kočárkem a na procházku s dětmi, abych já mohla sedět za šicím strojem. Takže dnes je to o dost lepší, ale pořád jsem dost v kvapu. Sice jsou děti ve školách, ale pořád jsou ve věku, kdy je vozíme na kroužky, kterých teda mají docela dost. Takže dopoledne pracuji a odpoledne dělám dětem taxikáře :)) V taxikaření se taky střídáme. Večer se ještě vracím na dílnu. Na večeři domů a pak na dílnu chodí můj partner Jakub, který převzal práci v tisku a administrativu. Za což jsem velmi vděčná, protože jinak bych to nedokázala vše skloubit.
"Umět si to dobře zorganizovat a nebýt na to úplně sám je klíčem jak to zvládnout i s dětmi :) Taky jsem se naučila odpočívat a umět věci odložit na další den a mít vyhrazený čas jen pro kluky."
Před několika lety jsi onemocněla rakovinou prsu. Určitě to bylo nesmírně náročné období. Mohla by jsi nám k tomu říct svůj příběh? Jak jsi zvládla nemoc porazit a opět se vrátit ke své práci?
Bylo mi 33. A můj příběh asi začíná jedním hezkým večerem, kdy jsme ukládala syny ke spánku. Starší syn mě omylem šťouchl do prsa. Instinktivně jsem si na něj sáhla a objevila tam bulku. Ještě ten týden jsem šla na sono prsou a tam mi bohužel po biopsii řekli, že je to rakovina. Poslali mě na další oddělení onkologie Olomouc ve Fakultní nemocnici. Celý průběh a všechna vyšetření proběhla během 14 dnů, než mi mohli říct s jistotou typ rakoviny, rozsah a postup léčby. Byly to nejdelší dny v mém životě. Ta nejistota a strach. Když mi doktorka řekla, že léčba trvá rok, přišlo mi to strašně dlouho. Ale uteklo to jak voda. Chemoterapie, operace, ozařování. Operace mi vyšla na mé 34 narozeniny. Osud mi nadělil dárek v podobě odebrání levého prsa. Ale na druhou stranu, co je lepší dárek než možnost života, že? A to pro mě odebrání prsa vlastně bylo. Hlavně ať je to pryč. Ozařování už byla vlastně "pohoda" oproti chemoterapii. Žádné nevolnosti a únava. Dodnes jezdím 1x za měsíc na kontroly a hlavně jsem stále na hormonální léčbě. Ta snižuje hladinu hormonů v mém těle. Moje hormony jsou totiž taková pastva pro rakovinu. Takže se je snažíme minimalizovat a tím se snižuje procento návratnosti rakoviny.
Vlastně jsem práci neopustila ani v nemoci. Měla jsem štěstí, že moje tělo bylo fakt statečný a zvládala jsem celou léčbu docela dobře. Nemůžu říct, že by mi nebylo špatně, nebyla jsem slabá, nepřišla o vlasy... to samozřejmě u chemoterapie nejde vyloučit, ale mohla jsem jít do práce. Mohla jsem si pracovní dobu přizpůsobit dle svých sil v tom dni. To bych jako zaměstnanec nemohla. A díky své práci a objednávkám zákaznic, jsem neměla tolik čas přemýšlet nad špatným scénářem. A mohla jsem dělat co mě baví a naplňuje a nemusela jsem se bát jak to zvládneme bez mého příjmu. Podle mě práce a moji kluci byli pro mě nejlepší terapii a motivací to zvládnout a prostě žít dál. A nakonec i to otevřené sdílení, celé cesty s diagnózou rakoviny prsu, na mém pracovním instagramu mmmoje.cz , mi pomohlo si utřídit všechny ty myšlenky, které přináší vážná nemoc.
"Podle mě práce a moji kluci byli pro mě nejlepší terapií a motivací to zvládnout a prostě žít dál."
Doufám, že to třeba i někomu pomohlo. Mě osobně hodně pomáhala komunita jiných mladých žen se stejnou diagnózou. Jsou to hrdinky a velká inspirace.
Jaké jsou tvoje plány do budoucna co se týká značky MMMoje?
Plán do budoucna je udržet si to co máme teď. Bavit a naplňovat očekávání zákazníků. Vymýšlet pro ně další udržitelné a autorské novinky, které jim budou dělat radost každý den a ne jen jednu sezonu.
Chtěla bych všem moc poděkovat za podporu, kterou nám dávají, že se k nám zákazníci vracejí, píšou nám zpětně email, posílají fotku. Díky našim zákazníkům můžeme dělat to, co nás baví a to je myslím v životě taky moc důležité, protože vnitřní pohoda jde ruku v ruce se zdravím.
