Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh' srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.
Jiří Wolker vystudoval gymnázium v Prostějově (dnes Gymnázium Jiřího Wolkera). Do dvaceti let trávil prázdniny u prarodičů v letním sídle rodiny Skládalových ve vile Bellevue na Svatém Kopečku. U babičky Anny Skládalové na Svatém Kopečku bylo Jiřímu Wolkerovi evidentně velmi dobře. Mimochodem, složil zde nejvíce básní v období mezi květnem a srpnem 1918. Krásné vyznání této poutní obci nad Olomoucí zanechal Wolker v básni Svatý Kopeček, která vyšla v roce 1921 v rámci sbírky Host do domu.
„Žlutavý kostel vlá na hoře zelené,
to je korouhev této krajiny tiché a svěcené,
to je Svatý kopeček u Olomouce, místo pro poutníky a výletníky,
osada dodávající dělníky továrně Kosmos a továrně na hřebíky,
panna Maria se zde zjevila a stále zjevuje se
babičkám s nůšemi a dětem na chrastí v lese,
zde jsou mé prázdniny od narození až do let dvaceti
v borových pasekách a lískovém houšti dobře zasety…“
Pro zajímavost, onu továrnu Kosmos, o níž se v básni hovoří, znají Olomoučané jako Sigmu. Slévárna byla v Hodolanech založena v roce 1907 a v roce 1947 se tento kovodělný závod stal součástí koncernu Sigma-Kosmos, národní podnik, Olomouc.
Vnímavý mladý muž, který chtěl narovnávat sociální nespravedlnosti a v roce 1921 vystoupil z katolické církve a současně vstoupil do KSČ. V básni, napsané ve stejném roce, ale říká, že věří „v sebe, železné vynálezy a dobrého Ježíše Krista…“
Na jeho poezii i životní postoje se odvolávali jak různí političtí radikálové či mladí romantici, tak i politicky umírnění nebo zcela neangažovaní milovníci dobrého básnictví. Wolker byl členem Devětsilu a Literární skupiny, z obou těchto uměleckých sdružení ale vystoupil, protože jim vyčítal neangažovanost.
V dubnu 1923 mu lékaři diagnostikovali tuberkulózu. Od června do prosince se léčil na chorvatském ostrově Krk a na Slovensku v Tatranské Poliance. Tuberkulóza ale postupovala rychle a nemilosrdně. Wolker byl ve vážném stavu převezen z Tater domů, kde pak 3. ledna 1924 zemřel. Z prostějovského Wilsonova náměstí šel tehdy průvod až na hřbitov.
„S Jiřím Wolkerem, který právě zesnul na krční souchotiny, odchází z kolbiště života jedna z největších nadějí mladé básnické Moravy…“ píše olomoucký Moravský Večerník 4. ledna. „Prostějov ztratil v poslední době už druhého básníka, na něhož mohl býti hrdý a pyšný,“ dodal téhož dne olomoucký Pozor.
