Komunitní vzdělávání jako budoucnost školství? Ivan Semecký se rozhodl založit vlastní školu

Téma komunitního vzdělávání resonuje ve společnosti již dlouho. V České republice vznikly nejprve soukromé školy s filosofií např. Montessori, Waldorfu nebo Scio školy. Všechny tyto alternativní školy mají společné to, že dávají dětem více svobody než se jim v běžném školním systému dostává. S příchodem covidu a v patách s vládními pandemickými opatřeními se vzedmula vlna nevole a mnoho rozhořčených a nespokojených rodičů i pedagogů se rozhodlo, že touto cestou již nebude dále pokračovat. Například v Přerově se letos otevře nová Scio škola a Prostějov plánuje zahájení provozu alternativní základní školy. Ivan Semecký stál za právy dětí a nechal rozhodnutí o testování a nošení roušek na rodičích. Teď zakládá vlastní komunitní školu.

Alternativní základní školy jsou na vzestupu také v našem kraji. Foto: Ilustrační obrázek

Kvůli svému postoji jste byl odvolán z pozice ředitele školy. Litujete toho co se stalo, nebo to pro Vás byl impuls k tomu, že je potřeba změna? 

Je mi líto neochoty semilské radnice, která školu zřizuje, nechat mi místo odvolání alespoň trochu času, abych našel řešení pro děti a jejich rodiče. Už v závěru dubna, tedy během 14 dní, bylo jasné, že podpořit skupinu dětí, která se netestovala, v domácím vzdělávání a vzniku komunitní školy, je dobré řešení.

Také je mi líto, že škola, ze které jsem byl po odvolání „vyhozen“ bývalými kolegy pro tzv. nadbytečnost, se nepostavila za svoje děti a neumožnila jim, aby zůstaly žáky školy na domácím vzdělávání. Mohli jsme být nadále jedním společenství a společně se učit novým věcem.

Líto je mi lidí, kteří uvěřili, že mým postojem se škola rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Už dávno před tím se postupně a cíleně začala dělit na dva tábory celá společnost, vlastně celý svět.

O tom, že je ve školství potřeba zásadní změna nepochybuji. S covidem to nesouvisí, ten by mohl být urychlovačem procesu. Školy jsou dlouhodobě zatěžovány mnoha i nesmyslnými úkoly a většina z nich s dopadá na hlavu ředitelů. Následně ministerstvo školství přichází a projektem na podporu středního článku řízení ve školství, který má pomáhat hlavně ředitelům. Co bude následovat? Jako ředitel bych uvítal větší důvěru v autonomii pro školy. 

I přes to, že pracovníci Krajské hygienické stanice Libereckého kraje po kontrole uznali, že ředitel nemůže nést odpovědnost za to, zda žáci nosí ve škole respirátory. Nemůže tedy ani žákům, kteří respirátory ve škole nosit nechtějí nebo nemohou, nařizovat jejich nasazení, nebo je z tohoto důvodu dokonce vyřadit z prezenční výuky, valná většina škol i nadále tato opatření podporuje a vyžaduje. Proč si myslíte že se k Vám nepřidalo více pedagogů a ředitelů?

Dnes je s odstupem času již spousta informací, které dokládají nesmyslnost opatření ve školách o jejich protiprávnosti nemluvě. Na jaře 2021 to bylo pro mnohé složitější, aby se orientovali v tom, komu mají věřit. Někteří přestali věřit sami sobě. Jistě je i velká skupina, která chtěla a chce udržet školy v chodu a toto vnímají jako politické téma. Každý si to nějak nastavil. Myslím, že je na místě vnímat v jaké době a jaké výši se navyšovaly platy ve školství. Naše země šla do miliardových dluhů v důsledku covidu a k řešení bylo mnoho témat. Přesto se opakovaně ve školství navyšovalo. Přece to politici slíbili…Podle mého si vláda systematicky kupovala poslušnost, a to se jí povedlo.

Rozhodl jste se založit společně s dalšími lidmi vlastní komunitní školu. Můžete nám o tom říci něco víc? Jsou podle Vás nějaká úskalí, která by mohla komunitní vzdělávání provázet?

Prostě jsme hledali řešení pro vzdělávání dětí bez podmínek a v Česku už jsou velké zkušenosti jak s domácím vzděláváním, tak vzděláváním v komunitě – společenství dětí, které jsou domškoláky. Jsme na začátku. Máme za sebou půl roku. Ovšem už na přípravách se mnohé ukázalo. Komunitní škola je postavena na velmi intenzivním zapojení rodičů. Zajišťují páteční venkovní dny pro jednotlivé skupiny, které jsou celkem čtyři, uklízí, vaří obědy, jsou ráno i odpoledne v družině. Pomáhají kde se dá. Hlavně si musí zaplatit veškeré provozní náklady. Tím vším získávají velký přehled o činnosti dětí i učitelů. Rodiče nám také poskytli zázemí pro vzdělávání dětí - budovu. Důležitá je samozřejmě i motivace a spokojenost učitelů. To nejdůležitější jsou děti a jejich zájem, radost ze společné práce ve škole a motivace tam chodit. Pokud by něco z toho nefungovalo, tak nebude fungovat celá komunitní škola. Všichni musí o společenství pečovat. To se učíme.

(Ivan Semecký je spoluzakladatelem stránek rodice.net, kde mimo jiné najdete mapu s Kruhy rodičů, kteří chtějí učit své děti bez podmínek. Zjistíte zde, jestli se i ve vašem okolí nachází možnost alternativního vzdělávání.)

Jak se díváte na očkování dětí z pohledu pedagoga? Prozatím je nepovinné, což se může ale rychle změnit. Pro děti je pak jistě velmi komplikované mít normální režim, když se ve škole dělí na očkované a neočkované a prohlubují mezi sebou sociální propast.

Očkování dětí v souvislosti s covidem je od samého začátku jednostranně prezentované téma. Mediální kampaň, která nepřipouštěla jinou možnost než očkování, velmi ovlivnila mnoho rodičů. Nemohu se ubránit pocitu, že jedním z cílů kampaně bylo právě rozdělení společnosti na dvě skupiny.

Posouzení dopadu na děti v jakékoliv oblasti se odsunulo na vedlejší kolej. Teď musíme všichni hledat možnosti, jak minimalizovat škody. Nemám žádné univerzální řešení. Všichni jsme v nové situaci a musíme hledat, učit se novým věcem, ale i toleranci, porozumění, naslouchání, inspirovat se a tvořit. Věřím, že očkování dětí a očkování v souvislosti s covidem obecně zůstane dobrovolné.

Jaká je podle Vás budoucnost českého školství? Má vůbec současný zkostnatělý systém šanci se udržet v nezměněné podobě?

Na mne školství působí dojmem, že se postupně centralizuje. Narůstá počet institucí, lidí, požadavků, administrativa atd. Jedni se bojí, aby se snížením požadavků na vzdělání učitelů nedegradovala jejich profese, druzí se dovolávají platů na evropské úrovni atd. Když jsem se před šesti lety připravoval na konkurz, tak jsem nevycházel z údivu, jakým množstvím legislativy je školství svázané. Posupně jsem se přesvědčoval, že realita je ještě horší. Ano, je sice příjemné získat větší finance pro školu formou tzv. šablon či umožnit žákům střední školy praxi v zahraničí díky programu Erasmus, ale za jakou cenu. Šablony sice mají jednoduchou administraci, ale vymezují jen určitý okruh možností k čerpání financí. Úvodní dotazník, který musí škola zpracovat je dost šílený.

Kde kdo nařizuje řediteli školy, co a jak má dělat. Nakonec se stává jen vykonavatelem, který má jen velmi omezené pravomoci, ale jeho odpovědnost je obrovská. Samostatná kapitola je povinný rámcový vzdělávací program, který směřuje školství k šablonovitosti a jednotnosti. Pro alternativní školy je velkou komplikací a ostatním školám komplikuje jejich rozvoj, kreativitu, komplikuje rozvoj regionálních, místních či školních specifik apod. Vzdělávání by měla být poskytnuta větší důvěra a podpora pro možnosti tvořit nové věci. Větší množství menších projektů, aktivit a kreativních lidí v nich, bude pro všechny mnohem větším přínosem pro vzdělávání a budoucnost života na Zemi, než pár centrálně řízených projektů. Každá škola, která o to stojí a zvládne to, by měla být podporována v samostatnosti, nezávislosti a přípravě dětí pro dnešní svět, nikoliv chybějící profese a levnou pracovní sílu. 



INZERCE
Ostrov realit Ostrov realit

VSTUP DO DISKUZE



INZERCE
CBA
INZERCE
TV Morava