Nejslavnější rodák ze Šumperka? Leo Slezak byl globální superstar

HISTORIE - V jedné z předchozích toulek historií jsme se věnovali osudu hudebního skladatele Maxe von Oberleithnera. Jeho stopa v dějinách hudby ale z dnešního pohledu už není příliš hluboká. Nicméně Šumperk má rodáka impozantních rozměrů fyzických, duchovních i hlasových, který se nesmazatelně zapsal nejen do historie hudební, ale i filmové. Muže, po němž je pojmenována ulice ve Vídni, Berlíně i v maličké vesnici Rottach-Egern, kde je pochován. Ano, znalci šumperské historie již vědí, LEO SLEZAK.

Leo Slezak při projížďce v Rakousku. V té době už patřil mezi světoznámé pěvecké osobnosti. Foto: archiv

Zpívající zámečník

Narodil se 18. srpna 1873 v Šumperku v českoněmecké rodině. Jak sám uvádí ve svých pamětech, byl zrozen k velkým věcem, neboť má stejné datum narozenin jako tehdejší císař František Josef I. K tomu dodával, že u jeho porodu navíc asistovala královna – tedy porodní bába Marie Königová (česky Králová). A taky že je pokřtěn stejným jménem jako tehdejší papež Lev (Leo) XIII.

Slezakův otec hospodaří na rodinném mlýně, ale nedaří se mu. Když zkrachuje, rodina se stěhuje do Brna, kde také Leo začíná chodit do školy. Není dobrým studentem, škola ho nebaví, často vyrušuje. Reálné gymnázium ani nedokončí. Chvíli se učí zahradníkem, pak zámečníkem. Nejvíc ho však láká divadlo. Chce se stát komikem. Zatím ho do městského divadla vezmou aspoň jako sboristu a statistu. Při jednom představení si jeho znělého hlasu všímá barytonista Adolf Robinson a zaujme jej natolik, že dává Slezakovi hodiny zpěvu zdarma. Na jeho přímluvu je také devatenáctiletý Leo přijat jako elév do operního souboru brněnského německého divadla. Protože divadlo nelze příliš skloubit s řemeslem zámečníka, přivydělává si jako písař v advokátní kanceláři.

Dvoumetrový tenor

Ve třiadvaceti už ale debutuje první titulní rolí Lohengrina a slibná kariéra se rozjíždí. Leo je pozván s touto rolí do Berlína, kde se uchází o stálé angažmá v Královské dvorní opeře. To se mu nepodaří a tak po roce marného snažení v Německu zkouší štěstí v Polsku, v dalším známém operním domě střední Evropy, tentokrát ve Vratislavi. A protože vratislavská opera ten rok vyráží na světové turné, střihne si Slezak roli Lohengrina po Brně a Berlíně i v londýnské Covent Garden. Ve vratislavské opeře se také seznámuje se svou pozdější manželkou, herečkou Elisabeth Wertheimovou (1874–1944).

Slezak je nepřehlednutelný už svým zjevem. Měří bez pěti centimetrů dva metry a váží půldruhého metráku. Jeho hlasový obor je hrdinný tenor, jeho pianissimo je takřka legendární, a i na tehdejších gramofonových nahrávkách, které jsou technicky velmi nedokonalé, fascinuje svým hlasem a také úžasnou srozumitelností textu.

Globální superstar

Od září 1901 se stává stálým členem sboru Vídeňské státní opery, přední evropské scény. Ve Vídni se usazuje. Narodí se mu tam krátce po sobě dcera Margarethe a syn Walter a je přijat do zednářské lóže.

Ale Slezak chce stoupat dál a výš. V roce 1907 přerušuje vídeňské angažmá a vydává se do Paříže. Ve čtyřiatřiceti studuje zpěv u slavného tenoristy Jeana de Reszke. Poté už je připraven na vstup do světové extratřídy. Roku 1909 podepisuje tříletou smlouvu s Metropolitní operou, slavnou MET v New Yorku!

V té době prožívá MET svůj zlatý věk. Slezak vystupuje například v prvním americkém nastudování Čajkovského Pikové dámy, kde je jeho pěveckou partnerkou Ema Destinnová a za dirigentským pultíkem nestojí nikdo jiný než Gustav Mahler. Profiluje se jako wagnerovský a verdiovský pěvec. Je nejslavnějším Othellem své generace. Soubor Metropolitní opery hostuje po celém světě, její sólisté jsou vpravdě globálními superstar.

Na rodný Šumperk nezapomněl

To má ovšem i stinné stránky. Zrovna když se americký ansámbl nachází na zájezdu v Rusku, vypukne první světová válka. Pěvci se velmi složitě dostávají domů. Slezakovi se podaří dobrodružně docestovat do Rakouska. Ve Vídni ho lidé přijali tak vřele, že se rozhodne zůstat.

Vedle klasických operních představení vystupuje, jak mají tehdejší operní bardi ve zvyku, i s písňovými recitály. Slezak z Vídně pravidelně zajíždí do Brna na pohostinská vystoupení v Novém německém divadle. Několikrát v průběhu dvacátých a třicátých let zavítá se svým recitálem i do rodného města, v Šumperku je to vždy událost roku.

V dubnu 1934 Slezak svou operní kariéru ukončuje. Na jevišti Vídeňské státní opery během své dlouhé kariéry nastudoval 44 rolí a odehrál více než tisíc představení. Jeho poslední rolí zde je samozřejmě Othello.

Tím se však Slezakova kariéra neuzavírá, naopak. Jeho další dobytou metou se stává stříbrné plátno. I ve filmu udělá veleúspěšnou kariéru. A nejen on. Ale o tom zase příště...

AUDIO záznam - Leo Slezak: La donna è mobile (Recorded 1907)

AUDIO záznam - Leo Slezak: Wenn ich vergnügt bin

O AUTOROVI ČLÁNKU

Radovan Auer je ředitelem Světa knihy - největšího knižního veletrhu a literárního festivalu v České republice. Dříve působil jako filmový producent, stojí například za kultovní komedií Samotáři.

Ve volném čase se dlouhodobě amatérsky věnuje historii Šumperska a Jesenicka. Je iniciátorem prvního českého vydání Dějin města Šumperka Franze Harrera, což se mu v loňském roce po tříletém úsílí se Šumperským okrašlovacím spolkem podařilo. Pro Rej.cz připravil seriál článků z historie Jeseníků a Šumperska, a to jak dříve publikovaných, doplněných o nové informace, tak zcela nových.

Knihu Dějiny města Šumperka Franze Harrera si můžete objednat zde.