Čím jste chtěli být jako malí?
(Dominik) Moje rodina je rozdělena na dvě poloviny, uměleckou a praktickou. Maminka je zpěvačka a vždy mě vedla k umění. Táta je vystudovaný pedagog tělocviku a přírodních věd. S ním jsem trávil hodiny sportováním. Od 6ti let jsem se věnoval závodnímu plavání. Můj vzor byl Michael Phelps a já si myslel, že jednou budu vyhrávat olympijské medaile jako on. Postupem času ve mě však převládla umělecká stránka a já se dal na filmařinu.
(Martina) Já chtěla být učitelkou a organizovat dětem výlety, ale místo výletů teď organizuji natáčení. Postupem času mě představa sedět neustále ve škole omrzela a raději jsem se dala na cestu filmu, protože je to přeci jen více akční záležitost. Ale třeba učit film by mi nevadilo.
Foto: Patrik Kubizna
Jak jste se dostali ke studiu na filmové fakultě?
(Dominik)
"Už od mala mě svými filmy inspiroval můj děda Jiří Dittmann, který měl filmařinu jako koníček. Zažil ještě ty krásné doby, kdy se k filmu jen tak nikdo nedostal. Natáčel s malou kamerou Meopta na 8mm filmový pás, to co viděl kolem sebe. Z toho pak vznikaly filmy, které přihlašoval na soutěže a vyhrával. Posílal reportáže do České televize a spolupracoval několikrát s městem Prostějov na dokumentaci místních památek."
Děda mě později připravoval k přijímačkám na střední filmovou školu. Naučil mě slušným základům kompozice a řekl mi první, poslední o jeho filmových idolech. A ono to vyšlo! Na střední jsem se pak potkal s mou nynější přítelkyní a kolegyní Martinou. Zkoušeli jsme tvořit například grafiku, webovky, film atp. Filmový průmysl byla však cesta na kterou jsme se zaměřili a aktuálně pokračujeme na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v oborech režie a produkce. Situace se obrátila. S dědou si vyměňujeme naše filmové vědomosti. On vstřebává poučky o moderních technologiích a já rád poslouchám jeho příběhy. Například přepisoval film z 32mm pásu, kde byl ve třech řadách 8mm film (naprostá rarita). Když mi pak děda předával jeho nejvzácnější kameru Krasnogorsk-3 16mm, bylo to pro mě něco jako certifikát od mistra filmu. Dnes mi leží na poličce a já na ní jen nadějeplně koukám a vím, že jednou přijde čas, kdy této kameře dám druhý dech.
Zkoušeli jsme tvořit například grafiku, webovky, film atp. Nejvíc nás však zaujal filmový průmysl, na který jsme se ke konci studia zaměřili a aktuálně pokračujeme na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v oborech režie a produkce.
Co vás na studiu nejvíc baví?
(Martina) Na studiu je nejlepší praktická část. Každý semestr máme natočit krátký film, na kterém si vyzkoušíme celý proces výroby. Přestože se jedná pouze o studentské natáčení, snažíme se vždy o nejlepší průběh a brát vše profesionálně. Samozřejmě i teoretická část studia je zajímavá. Třeba takové dějiny filmu. No kdo by nechtěl povinně koukat na filmy?
Studentský film “Navždy spolu” Zdroj: youtube.com
Na jakých zajímavých projektech jste zatím pracovali?
(Martina) Aktuálně se dokončuje celovečerní snímek o Janu Amosu Komenském, kde jsem se měla možnost účastnit jako skriptka. Štáb, který se na výrobě podílel, jsou opravdoví srdcaři a atmosféra, která na natáčení panovala, byla opravdu skvělá.
(Dominik) Často jezdím s Českou televizí na živé přenosy. Například jsem se zúčastnil světového poháru v cyklokrosu, ve sjezdovém lyžování nebo Velké pardubické. Raději mám však projekty, kde se můžu kreativně projevit. Jedním z takových je náš studentský film “Navždy spolu”, na kterém jsme spolupracovali s neziskovou zlínskou organizací Horizont podporující lidi, kterým do života zasáhla psychóza. Společně jsme zorganizovali kampaň zakončenou premiérou filmu v rámci Týdnu pro duševní zdraví.
S naší produkcí v poslední době často spolupracujeme s kapelou Horizont na klipech i propagačních videích, dále také s Cyrilovými brambůrkami nebo Dago s.r.o.
Foto: Martina Chytková při práci na natáčení celovečerního snímku o Janu Amosu Komenském.
Založili jste vlastní produkční společnost. Co vás k tomu vedlo?
Zakázky přibývaly a my jsme se rozhodli posunout studentskou tvorbu na profesionální. Chtěli jsme mít jméno a pracovat pod jednou střechou. S tím se i posunula klientela. Už to nejsou svatby a plesy (i když ty také stále nabízíme), ale firmy, kapely a soukromníci. S každou zakázkou se posouváme a my jsme rádi, že si budujeme něco svého, kde jsme páni vlastního času.
Ukázka z tvorby studia DOMA zahrnuje i videoklipy. Zdroj: youtube.com
V čem vaše práce spočívá?
Zkráceně lze říci od vývoje scénáře, přes natáčení, až po střih. Ale je za tím samozřejmě mnohem víc práce. Dle náročnosti projektu se odvíjí i časová náročnost. Každá fáze si vyžaduje přípravu a následnou realizaci. Výsledek se snažíme co nejvíce přiblížit k vizi klienta.
Co nabízíte potencionálním zákazníkům?
Klientům realizujeme jejich myšlenku ve výsledné video. Napíšeme scénář pro videoklip, krátký film či spot. Dokážeme sestavit štáb a nabídnout kontakty na příslušné lidi. Pokryjeme preprodukci, produkci i postprodukci audiovizuálního díla a v neposlední řadě razíme přátelský přístup. Chceme, aby se klienti s námi cítili jako DOMA.
Foto: Dominik Zbořil při práci.
Co vás na této práci nejvíc baví?
Myslím, že nejzajímavější je ta různorodost, kterou filmařina nabízí. Každý projekt je něčím jiný, jedinečný… Zároveň se neustále učíte něco nového a narážíte na nové lidi a příležitosti. Takže se opravdu nikdy nenudíte.
Na čem byste chtěli v budoucnosti pracovat? Na co se zaměřit?
Pravděpodobně na hudební videoklipy a krátké reklamní spoty. Baví nás tvořit příběhy a největší potenciál seberealizace vidíme právě v tom. Nebráníme se však ničemu. Rádi zkoušíme nové věci a jakoukoliv příležitost uvítáme vždy s úsměvem.
