Na černobílé fotografii je zachycen hasič Květoslav Zabák, který stále pracuje u našeho sboru. Tehdy sloužil na denní směně a vypomáhal ve výjezdu. „Kdo mohl, tak skočil do zásahového obleku a pomáhal. Pamatuji si, jak jsem se vrátil v pondělí z dovolené a na stanici už byly částečně zaplavené sklepy. V noci z úterý na středu se situace zhoršila, ráno jsme jeli s jednotkou evakuovat vojenskou nemocnici,“ popisuje události, které fotografii předcházely.
Pacienty nosili hasiči a vojáci na plac před Gorazdův kostel, kde bylo sucho. Odtud je pak vojenským speciálem odváželi do bezpečí. Okolní ulice byly už ovšem zaplavené více než metrem vody. „Souběžně jsme pomáhali i lidem z okolí, aby se mohli dostat ze svých domovů. Všimnul jsem si staršího muže, který se brodil ulicí kapitána Nálepky a vedle něj plaval na vodítku pes. Šel jsem muži pomoci, aby se co nejrychleji dostal na sucho a nic se mu nestalo. To, že mě někdo fotí, jsem netušil, dozvěděl jsem se to až zpětně z tisku,“ vysvětluje s úsměvem Květoslav.
Fotografie v celostátním vydání
Dramatické události před 25 lety zachytil olomoucký fotograf Luděk Peřina, který tehdy fotil pro Mladou Frontu Dnes. Snímek si vybavuje přesně. „Pohyboval jsem se v okolí kostela, v ulicích bylo tolik vody, že jsem měl fotobrašnu zavěšenou na krku, abych si neponičil techniku. Fotil jsem hasiče, vojáky, celou tu zkázu. Během své třicetileté kariéry jsem vytvořil statisíce záběrů. Tento mi přesto utkvěl v paměti. Fotografie vyšla 11. července 1997 jako jedna z hlavních v celostátním vydání,“ popisuje uznávaný fotograf historii snímku s tím, že podobnou živelnou katastrofu již nezažil. Přirovnal by snad jen loňské tornádo na jižní Moravě, kde rovněž fotil.
Povodně se nevyhnuly ani olomoucké stanici. Celý suterén byl během chvíle zcela pod vodou a s ním i hlavní elektrorozvodna. Zaplaveny byly i dva náhradní zdroje. Pomocí mobilní elektrocentrály se podařilo pro následující dny zajistit provizorní chod stanice. Ani ztížené podmínky ovšem našim hasičům nebránily v zásazích. „Byli jsme tehdy pět dní vkuse v práci, v noci spali, kde se dalo. Každý si našel místo pro krátký odpočinek. Ráno jsme pak sedli do člunů a přímo z hasičárny vpluli do okolních sídlišť a rozváželi jsme lidem jídlo a vodu. Následky povodní jsme ale likvidovali ještě dlouho po tom, co opadla voda,“ uzavírá Květoslav.
Autor fotografie: Luděk Peřina
Zdroj fotografie: MF Dnes, archiv Květoslava Zabáka
