Pandy červené jsou díky husté srsti na chlad velmi dobře přizpůsobené a v zimě bývají navíc aktivnější než po zbytek roku. „Malá panda se touto dobou osamostatňuje od matky, která ho pomalu odstavuje, začíná přijímat čím dál více potravy dospělých a tráví více a více času venku mimo „hnízdní“ boudy,“ uvádí zoolog MVDr. Jan Kirner.

Samice původně porodila dvě mláďata. Jedno z nich ale nepřežilo. „Jednalo se o její prvoodchov a my se rozhodli do něj nikterak nezasahovat a dopřát matce to nejlepší – klid na přirozený odchov. Ve chvíli první veterinární kontroly jsme však zaznamenali už jen jedno mládě. Proč druhé mládě nepřežilo se můžeme pouze domnívat, ale je to tak správně. U šelem dochází ke ztrátě slabších mláďat poměrně často,“ dodává Jan Kirner.

Mládě už absolvovalo nezbytnou vakcinaci, dostalo mikročip a pohlaví zoo určila pomocí molekulárních metod po izolaci DNA z chlupových cibulek.

Panda červená patří mezi ohrožené druhy. Ve volné přírodě podle odhadů přežívá kolem deseti tisíc jedinců a jejich počet stále klesá. Největší hrozbou je ztráta přirozeného prostředí v důsledku odlesňování a také pytláctví.

Typickým znakem pandy červené je rudohnědá srst, bílé okraje uší a pruhovaný ocas. Velmi obratně šplhá a velkou část odpočinku tráví v korunách stromů. Dokáže také stát na zadních nohách, některé pandy takto urazí i několik metrů.

Zajímavostí je její takzvaný „šestý prst“. Jde o výrůstek zápěstní kosti, který pandám pomáhá lépe uchopovat větve a potravu. Živí se především bambusem, ale také ovocem, zeleninou, trávou nebo vejci nalezenými v ptačích hnízdech.