„I tak není jeho přežití vůbec jisté. Mnoho zvířat v evropských zoo se totiž přestává množit, přičemž příčina tohoto stavu je neznámá. Navíc volně žijící populace v Izraeli zasáhla na přelomu letošního roku nová hrozba v podobě války mezi Izraelem a Hizballáhem v jižním Libanonu. V jižním Libanonu byli na farmách chováni evropští daňci, kdežto v severním Izraeli se utěšeně rozrůstala populace volně žijících vzácných mezopotámských daňků. V důsledku války došlo k odstranění plotů a oba druhy se začaly svévolně křížit. Zda a kolik čistých daňků mezopotámských v Izraeli přežije, je tak otevřenou otázkou,“ uvádí zoolog doc. Jan Pluháček.
O to důležitější je jejich záložní populace v zoologických zahradách. Na světě se pohybuje posledních zhruba 700 jedinců.
Druh, který zachránily zoologické zahrady
Daněk mezopotámský je jedním ze zvířat, které znali lidé od pradávna. Byl zobrazován na starověkých památkách již v 9. století před naším letopočtem. Žil v jihozápadní Asii (Malá Asie a Persie, přesněji od Libanonu po Írán), přičemž na Blízkém východě byl vyhuben na konci 19. století. Naštěstí však byly o padesát let později v roce 1956 objeveny dvě populace v Íránu (v rezervacích Dez Wildlife Refuge a Karkeh Wildlife Refuge – obojí v provincii Chuzistán).
Téměř všichni daňci mezopotámští, kteří dnes žijí na světě, pochází ze 3 zvířat (2 samci a 1 samice) dovezených v roce 1961 z Íránu do Zoo Kronberg v tehdejším Západním Německu. Kronberský chov byl naštěstí velmi úspěšný a na jeho základě vznikla v evropských zoo populace, která dnes čítá 131 jedinců v 15 zoo. Další desítky daňků mezopotámských chovají izraelské zoologické zahrady, které tento druh úspěšně vypouštějí do volnosti.
Není daněk jako daněk
Parohy mají pouze samci, jejich délka je mezi 50 až 70 cm. Samcům začíná první paroží růst zhruba ve druhém roce života, v předjaří shazují staré a v dubnu jim začíná vyrůstat nové, které je pokaždé o něco delší a rozložitější.
Na rozdíl od jelenů je paroží daňků zakončeno lopatovitě. V porovnání s daňkem evropským má daněk mezopotámský paroží méně lopatkovité a první výsada (očník) je poměrně krátká. Od svého evropského příbuzného se dále liší kratším a méně osrstěným ocasem a má výrazně menší černý lem kolem obřitku.
Foto: Zoo Olomouc
