Dne 26. dubna uplyne 109 let od tragických událostí, které vešly ve známost jako hladové bouře či hladové demonstrace. Odehrály se v době, kdy Evropu již třetím rokem sužovala první světová válka a zásobování potravinami se postupně zhoršovalo. Nedostatek základních životních potřeb i šířící se fámy o omezení přídělů vyvolávaly mezi obyvateli rostoucí napětí.

V Prostějově se situace vyhrotila 25. dubna 1917, kdy se před budovou okresního hejtmanství shromáždily stovky dělníků a dělnic z místních továren. Jejich zástupci jednali s hejtmanem Josefem Wiererem, zatímco dav venku dal průchod své nespokojenosti a začal napadat okolní budovy i výlohy obchodů.

Napjatou situaci se úřady pokusily řešit přivoláním vojenské posily z Olomouce. Do města dorazil oddíl mladých, nezkušených rekrutů. Následujícího rána, 26. dubna, se demonstranti znovu shromáždili. Na tehdejším Čelakovského náměstí jim však cestu zastavil vojenský kordon a uzavřené přístupové ulice.

Ve chvíli, kdy se dav přiblížil k vojákům, zazněly výstřely. Vystrašení a nezkušení vojáci ve stresu situaci nezvládli. Střelba, která měla pravděpodobně demonstranty pouze zastrašit, se změnila v tragédii. Kulky odražené od dlažby zasáhly desítky lidí, někteří byli zasaženi i při útěku. Na místě zůstalo ležet třiadvacet mrtvých, většinou mladých lidí, a přibližně osmdesát dalších bylo zraněno. Mezi oběťmi byl i třináctiletý chlapec.
Následující dny přinesly další represe. Město obsadilo vojsko a více než stovka účastníků demonstrací byla zatčena a vyslýchána.
Ačkoliv od těchto událostí uplynulo již více než sto let, jejich odkaz zůstává živý. Připomínají nejen tíživé podmínky válečných let, ale i křehkost hranice mezi napětím a násilím.

Památku obětí si u Pomníku padlých připomněli společně s veřejností také náměstci primátora Milada Sokolová, Marcela Župková a Jiří Rozehnal.