Cyklistika byla opravdu to, co mě začalo strašně bavit – ta dřina, a naopak pocit svobody, když jedete sám na kole. Navíc jsem zde potkal spousty přátel a kamarádů, a tento sport mě naplňuje dodnes. Postupem času jsem se začal věnovat všem sportům, mám rád i triatlon. Věděl jsem však, že nesmím zapomínat ani na studium, a vždy mě to táhlo k číslům a ekonomice, proto dnes spojuji sport a práci v NSA.
V dnešní době podporuji všechny sporty – to je vlastně mé krédo. Společně s Michalem Frantíkem a dalšími kamarády pořádáme různé závody a akce pro ty nejmenší, snažíme se je vést ke zdravému životnímu stylu a pohybu. Tím to vlastně vše začíná: pohybem a láskou ke sportu. Vždyť díky sportu zlepšujeme naše fyzické zdraví a podporujeme dobrý psychický stav. Při pohybu se také uvolňuje hormon štěstí – endorfin. Sport zlepšuje prokrvení těla i mozku, a navíc správný sportovec je veden k cílevědomosti, disciplíně a smyslu pro fair play. To vše si můžeme přenášet do běžného života. Návyk k pohybu a sportování vzniká především v předškolním věku a na prvním stupni ZŠ. Až potom nám jdou příkladem vzory vítězů Tour de France, Olympijských her, Mistrovství světa nebo Evropy.
Proto rád pracuji s dětmi a snažím se je vést a podporovat v jakémkoli sportování. To samé platí i pro mé děti a vnoučata. Nezapomínám s podporou ani na hendikepované sportovce, protože jejich přístup k životu může být pro mnohé příkladem. Stejně tak mám stejný přístup k ženám ve sportu. Myslím si, že ženy si zaslouží stejnou podporu jako mužská část populace. Když si uvědomíme, že polovinu planety tvoří muži a druhou polovinu ženy, je důležité na to nezapomínat a využít tohoto potenciálu na všech úrovních.
O tomto tématu často hovořím, a to i s Michalem Frantíkem, který vedl ženský cyklistický tým a staral se o cyklistky. Dnes se při týmu SK Sigma Olomouc MŽ věnuje dívkám. Často se bavíme o nerovnosti v přístupu lidí, dokonce i ve sportovním prostředí, pokud jde o ženský sport, ale i v Olomouci tohle vše chápou a jdou tím správným směrem. Nedávno jsem slyšel zajímavý názor na toto téma. V Česku jsme si prý zatím neprošli tou přirozenou evolucí jako v jiných evropských zemích, a proto nechápeme, že i tradičně mužské sporty mohou zvládnout ženy a dívky. Je velkou radostí sledovat tyto sportovkyně, které to dělají srdcem, a mnohdy jim chybí finanční podpora. A to by se mělo změnit, a na tom všichni pracujeme.
V různých koutech světa se dívají na ženy jako na rovnocenné sportovce. Když jsem sledoval nedávné mistrovství světa ve fotbale v Austrálii a Novém Zélandu, stadiony byly plné, a holky hrály moc pohledný fotbal. Stejně tak, když se podíváte na Tour de France, tam už existuje i ženská část, která je finančně, sportovně a mediálně podporována, a to i fanoušky. O podobném bychom mohli mluvit i v souvislosti s jinými sporty, ale to je na jiný rozhovor.
Sport, který mě však velmi nadchl a je zároveň týmovým sportem, který se zaměřuje na rozvoj celé osobnosti, a který u nás není příliš známý, je kin-ball. Do Česka ho přinesl Martin Paur. Také se sám rád projedu na kole v Litovelském Pomoraví, kde si vyčistím hlavu a přijdou mi nové myšlenky. Dnes v pozici místopředsedy Národní sportovní agentury sleduji všechny sporty a snažíme se podporovat a naplňovat program a koncepci sportu, kterou máme. V NSA jsou na prvním místě čísla, ale nikdy nepřestanu morálně podporovat ty, kteří se jen tak hýbou. Jak jsem říkal na začátku, mojí prioritou vždy bude podpora dětí, hendikepovaných, méně známých sportů a genderové vyvážení ve sportu.
