Na začátek bych rád řekl, že mám pro jakékoliv protestování (nejen pro to zemědělské) pochopení. Každý má právo vyjádřit svůj názor a hájit své zájmy a je potřeba, abychom k těmto hlasům přistupovali s otevřenou myslí a ochotou naslouchat.

Obavy zemědělců se týkají nejen aktuálních podmínek, ale i dlouhodobé udržitelnosti zemědělství ve světě ekologických i ekonomických výzev. Pochopení mám hlavně pro jejich požadavek na snížení byrokracie, která je problematická nejen v zemědělství. Pochopení mám i pro některé požadavky na Green Deal, např. snížení pesticidů by skutečně nemělo být procentuální, ale v absolutních číslech, protože výchozí pozice je v různých státech na různých úrovních. V dlouhodobějším horizontu jsou však mnohem větší hrozbou dopady klimatické změny - sucho, eroze půdy, extrémní výkyvy počasí, invazivní druhy apod. - než dopady samotného Green Dealu.

S dotacemi je to složitější. Ideální by samozřejmě bylo, aby byly dotace pro všechny co nejvíc stejné, jenže mezi jednotlivými státy i mezi jednotlivými zemědělci jsou velké rozdíly. Některé státy mají výjimky, některé státy mají přísnější pravidla než ta unijní a některé státy mají navíc národní podpory. Rovné podmínky a stejný metr pro všechny je proto iluzí, snažme se však alespoň o přiblížení se.

Ačkoli pravomoci kraje v oblasti zemědělství nejsou rozsáhlé, osobně zemědělce plně podporuji. V Olomouckém kraji se snažíme podporovat lokální produkty a jejich producenty a krajinu obecně připravujeme na změny klimatu. Ale jinak si myslím, že je nejlepší, když se veřejný sektor zemědělcům míchá do práce co nejméně.

Závěrem bych jen apeloval na to, abychom zemědělce hlavně vyslechli a pokusili se najít schůdné řešení. A podpořme je také skrze nákup jejich produktů. Najděte si svého lokálního pěstitele brambor a zeleniny, producenta masa a lokální jatka a nakupujte u nich. Pokud tu možnost nemáte, věnujte alespoň v supermarketu pár sekund informaci ohledně výrobce a dodavatele. Největší moc má totiž chování zákazníků.