Stádo největších savců Evropy má v olomoucké zoo dvě nová mláďata

Dva úspěchy krátce po sobě zaznamenali ve stádu zubra evropského v Zoo Olomouc. „25. května a 3. června se v našem stádě narodila mláďata zubrů. O obě mláďata jejich matky vzorně pečují,“ uvádí zooložka Jitka Vokurková. Zubři jsou největšími savci Evropy a v minulosti byli na samém pokraji vyhubení.

Zubří obora ve slovenských Topoľčiankách se v roce 1959 stala hned po Polsku druhým největším chovatelem zubrů na světě. Právě z této obory v r. 1973 získala olomoucká zoo své první zubry. V roce 1986 jejich chov v olomoucké zahradě ustal. Jeho znovuvzkříšení se pojí až s rokem 2013, od té doby se v Olomouci narodilo už 17 mláďat.

Obr na prahu vyhubení

Zubr je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. Samice jsou březí zhruba 9 měsíců. Za svůj život porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít v průměru až 26 let.

Domovinou zubra evropského byla Evropa a část Asie. Obýval lesní a lesostepní biotopy. Lov a devastace přirozeného prostředí ho však přivedly na hranici vymření. Ze tří geografických poddruhů (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit pouze poddruh evropský.

Zubr evropský má dvě genetické linie. Bez příměsi kavkazské krve, tzv. nížinná (Bělověžská) linie, kterou zakládalo sedm čistokrevných zvířat. Kavkazská krev pak koluje u zubrů tzv. nížinně – kavkazské linie. I zubr evropský byl však počátkem 20. století v přírodě vyhuben. V té době se naštěstí nacházelo několik zvířat u soukromých chovatelů. V roce 1925, kdy započalo jednání o záchraně zubrů, zůstávalo naživu cca 60 jedinců. Mezinárodní chov v oborách a zoologických zahradách vyústil v letech 1952‒1966 k návratu zubrů v rámci repatriace do Bělověžského pralesa.

První mezinárodní plemenná kniha

V té době už pro ně skýtal bezpečný domov, nikoliv hrozbu, kdy byl vyhledávanou lokalitou lovu místních panovníků. Postupně narůstal počet zvířat ve volné přírodě. V roce 2016 celkový počet zubrů dosahoval již 6573 jedinců, z toho 4472 žilo ve volné přírodě. Největší stáda v současnosti žijí v Polsku v části Bělověžského pralesa. Zubr evropský je nejen přísně chráněným zvířetem, ale zasloužil se i o vytvoření první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná zvířata s případným využitím pro chov. V současné době dochází k repatriaci tohoto druhu i v dalších zemích Evropy a Asie. Ve vojenském prostoru v Milovicích byla také vypuštěna skupina zubrů, která se tu i rozmnožuje. Několik dalších lokalit v ČR se k vypuštění zubrů připravuje. Naši zubři jsou nížinně – kavkazské linie.