„Byť matka koťata od narození přepečlivě střeží, podařilo se nám zjistit, že se jedná o dva samce a jednu samici. Jejich kondice je velmi dobrá,“ uvádí zooložka Jitka Vokurková.

Olomoucká zoo chová kočky krátkouché od roku 1993. Za ta léta se zde narodilo 58 mláďat. Aktuálně je tento druh chován v malém počtu zoologických zahrad. Díky úzké spolupráci českých zoo v Olomouci, Praze a Jihlavě se daří chov tohoto zajímavého druhu šířit i do dalších evropských zoo.

Kočka krátkouchá neboli amurská je nejseverněji žijící poddruh kočky bengálské. Obývá nehostinné oblasti Dálného Východu, kde mohou teploty spadat až k -20 °C. Typickým prostředím jsou pro ni spíše husté lesy. Pohybuje se ale také v údolí řek, lesnatých roklích a pobřežních oblastech. Setkali bychom se s ní na východní Sibiři a japonském ostrově Cušima, v Mandžusku a Koreji, kde se však ocitá na prahu vyhynutí důsledkem nepřímých otrav. Loví hlodavce, kteří pozřeli jed. Mnohem snadnější je totiž ulovit přiotrávenou kořist, což se ale stává pro kočku velmi nebezpečným. Kriticky ohrožená je také v Japonsku, kde je hlavním viníkem ztráta životního prostředí a automobilová doprava. V letech 1984-1989 byl tento druh v Číně loven pro kvalitní kožešinu. Ročně se exportovalo až 200 tisíc kůží převážně do Japonska.

Kočka krátkouchá patří ke zvířatům s noční aktivitou. Během zimy může dosahovat hmotnosti 6 až 9 kilogramů. Mláďata ve 23 dnech začínají žrát maso a po zhruba měsíci opouští doupě. Dospělí jedinci se dožívají 13 let.

Její tělo kryje hustá srst, jejíž zbarvení zůstává světlejší v zimě, tělo je mohutnější než u ostatních poddruhů, má kratší zaoblené boltce, kterým vděčí za své jméno. Loví především na zemi, ale odpočívá v bezpečí na stromech. Hlavní potravu tvoří hlodavci, ptáci, plazi, obojživelníci a mnohdy uloví i malá mláďata kopytníků.