Hlavní starostí vedení Prostějova je vymýšlet sofistikované způsoby, jak i v době zásadního úbytku příjmů do městské pokladny odlívat peníze do kapsy neomezeného vládce města, oligarchy Miroslava Černoška. Jestli něco bude současnou radniční vládu v budoucnu definovat, bude to právě tato vláda oligarchie. 

Že mezitím město hazarduje se zdravím lidí i zvířat, je členům radniční reprezentace lhostejné. Nějakými otravami psů se přece nenechají ovlivnit.

O používání glyfosátu se v Prostějově vede intenzivní debata už spoustu měsíců. Proti používání nebezpečné chemie se vzedmula vlna odporu. Stovky Prostějovanů už vloni podepsaly petici vedenou občankou Janou Jílkovou. Ta k boji za město bez chemie přistupuje nebývale důsledně: dokumentuje necitlivá ošetřování ploch glyfosátem, píše o problému na Facebooku, dává rozhovory médiím. V dubnu přišla promluvit i na jednání zastupitelstva. Jílková donedávna příliš aktivní nebyla, podle svých slov ale jako matka dětí ale cítí odpovědnost za jejich zdraví. Hlásí se k citátu Jana Palacha: Člověk by měl bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.

Langerův tajemník přirovnal aktivisty k teroristům

Už v průběhu minulého roku se přitom od radního Tomáše Blumensteina (ODS) či náměstka Jiřího Pospíšila (dříve KSČ, ODS, dnes Pévéčko) dozvěděla, že přípravek Roundup vlastně není škodlivý a snaha o to, aby jej radnice na veřejných prostranstvích nepoužívala, hysterií. Politolog a manžel náměstkyně Milady Sokolové Petr Sokol (oba ODS) dokonce přirovnal facebookovou skupinu Postřiky Prostějov, kde se občané nesouhlasící s používáním chemie na ničení plevele sdružují, k radikálně islamistické organizaci Taliban. Sokol je současně předsedou oblastního sdružení ODS na Prostějovsku. Pokud Sokolův názor reprezentuje pohled celé zdejší ODS, na řízení Prostějova se podílí ještě nesoudnější osoby, než jsme si dovedli představit. Doufejme, že ze strany bývalého Langerova tajemníka šlo jen o nepovedený žert.

Jindy výrazná náměstkyně Sokolová, která má v gesci právě životní prostředí, v otázce glyfosátu ustupuje do pozadí. Pochopila, že používáním chemie nezíská politické body. Co na to její kamarádky z řad členek skupiny Maminky Prostějov - ohrožování zdraví jejich dětí jim nevadí?

Jedy jsou zpátky

Když se o návrhu na nepoužívání přípravků obsahujících glyfosáty jednalo na zastupitelstvu v dubnu, výsledek byl jen těžko interpretovatelný. Procedurální zmatenost členů radniční koalice vedla k tomu, že nebylo jasné, který návrh usnesení vlastně byl platně schválen, a který ne. Kdo byl na jednání prostějovského zastupitelstva, nevěřícně zíral. Zastupitelé každopádně odcházeli se slibem, že glyfosát se dočasně nebude používat, a nahradí jej testování alternativních metod likvidace plevele.

O necelé dva měsíce později vyšlo najevo, že město v používání nebezpečné chemie pokračuje dál. Podle náměstka Jiřího Pospíšila totiž jiné způsoby nejsou tak efektivní jako glyfosát, a nezlikvidují kořenovou část rostliny. V tichosti se jedy do ulic města vrátily.

V Praze estetickou stránku tolik neřeší, zdraví občanů a zvířat je pro ně důležitější. Foto zdroj: Jakub Čech

Co je víc? Zdraví lidí nebo chodníky bez rostlin?

Při debatách o tom, jestli likvidovat rakovinotvornou chemií nebo méně efektivní (?) horkou párou, ale přitom zaniká ta nejpodstatnější věc. Opravdu je plevel v dlažbě nebo na dětských hřištích tak velký problém? Co by se stalo tak strašného, kdyby nebyl systematicky huben, ale „pouze“ posekán strunovkou jako v jiných městech? Proč tráva v dlažbě nevadí v hlavním městě České republiky, ale v Prostějově si musíme ničit zdraví chemií?

Plevel v dlažbě je zkrátka marginální problém, a když si to uvědomíme, vyzní postup prostějovské radnice ještě absurdněji. Pokud na pomyslné misky vah dáme riziko, že bude nekontrolovatelně růst tráva v dlažbě (což se tedy dá řešit jejím posekáním) a na druhou stranu riziko otrav dětí, psů, koček a tvorby rakoviny, výsledek musí být jasný. Jak zdeformované hodnoty musí radní mít, když u nich převážilo, že nebude růst tráva z chodníku?

Obstát přitom nemůže ani argument, že používání glyfosátů v současnosti není zakázané a lidé jej běžně používají například k hubení náletových dřevin. Tato úvaha pomíjí zásadní rozdíl mezi lokální aplikací herbicidu za účelem zničení konkrétní rostliny a mezi jeho plošným masovým stříkáním ve veřejném prostoru.

Radnice lže důkazům navzdory

Každý, kdo chvíli sleduje prostějovskou politiku, ví, že lidem z vedení města nemůže věřit. Nepřekvapí proto, že během pár týdnů město porušilo závazek, že mimo jiné na chodnících v blízkosti mateřských a základních škol, se budou používat šetrnější metody likvidace plevele. Jak zdokumentovala aktivistka Jana Jílková a napsal deník Mladá fronta Dnes, pracovník technických služeb stříkal glyfosát na chodníku u mateřské školy, zatímco si děti hrály na zahradě. Náměstek Pospíšil to popírá s tím, že postřik probíhal na protější straně ulice. Fotografie a svědci ale hovoří něco jiného. Vzhledem k působení a pověsti náměstka Pospíšila by však bylo naopak vysoce překvapující, kdyby někdy říkal pravdu.

Tu a tam zazní, že o zákazu chemie by měli rozhodovat odborníci, že to není politická otázka. Jenže proč tedy politici rozhodují o tom, že se značně riziková chemie má dále používat, a přitom ignorují závěry odborníků? Mezi veterináři je již Prostějov otravami psů způsobenými radniční politikou proslulý. Neustálé odkazování na odborníky (kteří se „kupodivu“ také mohou v názorech lišit) je nejčastějším alibistickým „řešením“ problémů ze strany komunálních politiků.

Není divu, že se proti postupu radních zvedá vlna odporu a mezi občany koluje další kolo petice. Prostějov se zase stal zajímavým místem pro celostátní televizní štáby.