Jak vznikl nápad na vydání Těhotenského diáře a jaká k němu vedla cesta?

Když jsem čekala prvorozenou, to byl rok 2012, pracovala jsem jako masérka. Jednou odpoledne jsem čekala na zákazníka. Čas jsem si krátila čtením informací o těhotenství. Vzpomínám si, že mi volala zákaznice, aby se objednala na masáž a mě tenkrát napadlo, že by bylo super, kdyby informace o těhotenství a diář byly v jednom. Ze začátku jsem měla pouze představu jak bych chtěla, aby to vypadalo, ale vůbec jsem nevěděla jak na to po technické stránce. Až když jsem byla po třetí těhotná, tak mě napadlo, jak by to technicky mohlo jít udělat. Tenkrát jsem seděla u počítače do jedné v noci a tvořila pouze nedatovanou část Diáře pro těhotné ženy. Bohužel mi chyběla ta hlavní myšlenka: ,, Co chci ženám předat. Co by diář měl ženám dát. Proč by si ho měly koupit." Přišlo mi, že diář a informace v jednom jsou málo. Snažila jsem se na přijít na hlavní myšlenku. Ta přišla až po porodu třetího dítěte. Jeho porod byl hrozný. Když jsem přišla do porodnice s pravidelnými kontrakcemi po pěti minutách, sestra mi mezi dveřmi řekla, že na porod to není a půjdu na pokoj. Chtěla jsem od tama utéct. Bohužel to nešlo. Syn málem u porodu umřel. Takže jsem si tenkrát z porodnice odnášela kromě novorozence tak i trauma. Po tomhle zážitku, jsem začala přemýšlet nad tím, kolik žen nemá právo na důstojný porod, kolik žen si zažije u porodu trauma atd.... Po šestinedělí jsem se pustila do psaní Diáře pro těhotné ženy. Pracovala jsem každý večer od osmi do půlnoci. Od psaní jsem odbíhala ke kojení či ke starším dětem. Bylo to náročné. Zůstala jsem s dětmi sama a přes den jsem musela fungovat, i když jsem byla unavená. Vizi jsem měla, tak jsem si pomalu skládala cestu k ní. 

Jak dlouho trvalo zpracování?

Zpracování trvalo přibližně osm let. Nápad vznikl v roce 2012 a teprve teď šel diář do tisku.

Foto: Martina Hoppová se svým diářem.

Byly při přípravě nějaké komplikace? Nebo je naopak něco co ti hodně pomohlo?

 Diář jsem měla napsaný už v červenci 2016. Myslela jsem si, že je hezký tak jak je, ale potřeboval ještě hodně grafických úprav, aby do tisku šel v pořádku. Na nějakou dobu jsem na diáři přestala pracovat, protože na mě doléhala velká únava, takže místo pracování po nocích jsem spala. Grafika jsem si začala hledat v únoru 2017. Jednoho jsem našla. Velmi se mi líbila její práce. Sešly jsme se, domluvily se a já ji předala svou práci. Byla velmi vytížená, takže nějakou dobu trvalo než na něm začala pracovala.

Jako svobodná matka jsem neměla žádné finance, které bych mohla investovat do vydání diáře a tak jsem už do předu věděla, že budu chtít zkusit vybrat peníze přes Hithit. Abych mohla vytvořit kampaň na Hithitu potřebovala jsem aspoň pár obrázků, jak bude Diář pro těhotné ženy vypadat, ale ty mi grafička dát nemohla, protože nebyl stále hotový. Nakonec jsem si práci od grafičky vzala zpátky. Měla jsem obavy z čeho ji práci zaplatím, protože jsem si před tím naivně myslela, že než se diář dodělá, tak se vyberou peníze, já z nich zaplatím grafičku a vydání. Všechno bylo jinak. Diář jsem nechala ležet. Myslela jsem si, že není v mých silách dodělat grafiku k diáři. Nikdy jsem s žádným grafickým programem nepracovala. 

Po nějaké době jsem si stáhla program ve kterém pracovala grafička a za pochodu jsem se učila. Udělala kampaň na Hithitu a nadějně jsem očekávala vítězství. S jinou možností jsem nepočítala. Realita byla jiná. Peníze se nevybraly. Bylo mi to strašně líto. Mrzelo mě to. Brala jsem to tak, že diář nemá vyjít. Za dva měsíce jsem nastoupila po mateřské do práce a na diář nemyslela.

Na podzim jsem začala opět přemýšlet o vydání. Váhala jsem, zda to zkusit. Kamarádka mi řekla, ať to zkusím a mně se začala ukazovat cesta, kterou jsem před tím neviděla. Začala jsem zjišťovat kolik by stál menší náklad, mohla bych udělat předprodej, ale abych ho mohla udělat, musela bych mít vlastní eshop a tak jsem na tom opět začala pracovat. 14. listopadu 2019 mi přišly první tři výtisky, které jsem si nechala vytisknout, abych věděla jak to vypadá.

Tiskárna to špatně vytiskla a já to musela reklamovat. Bohužel jsem v listopadu začala být nemocná. Práce na všem se začala protahovat a odsouvat na dobu, až mi bude dobře. Teď mám eshop hotový a předprodej může být spuštěn. Hodně mi pomáhali kamarádi, kteří mě v mém nápadu podporovali a hlavně Evča, která od začátku byla přesvědčena o úspěchu diáře.

Foto: Diář pro těhotné ženy.

Co zajímavého ve tvém diáři nastávající maminky najdou? 

Diář pro těhotné ženy je napsán tak, aby ženy přiměl k víře v sama sebe, aby začaly naslouchat vlastní intuici. Najdou v něm 40 týdenní nedatovaný diář, takže si do něj můžou začít zapisovat kdykoliv, ojedinělého průvodce, zajímavé informace např. kdy je vhodné začít hledat porodní asistentku, jaké bylinky jsou vhodné k užití během těhotenství atd. V diáři je také zápisník, památník, kde je dostatek prostoru pro uchování vzpomínek na těhotenství. Diář je napsán tak, aby ženy vybízel k zamyšlení se nad různými otázkami např. ,,Jaký chtějí mít porod? Zda mají z něčeho strach a daší." Součástí Diáře pro těhotné ženy je 5 inspirativních, porodních příběhů. 

Foto: A takto krásně zabalený posílá Diář pro těhotné ženy jeho autorka Martina Hoppová.

Čemu dalšímu se věnuješ?

Je toho mnoho :) věnuji se hlavně svým dětem a práci, která nás živí. Když to čas dovolí, tak vyrábím didaktické pomůcky pro děti, mám rozepsanou dětskou knížku, šiji dyzajnové batohy, oblečení pro ženy a maluji terapeutické obrázky. Jako svobodná máma tří dětí a bez praxe, jsem si práci až tak vybírat nemohla. Než jsem nastoupila na mateřskou, byla jsem masérka a studentka VŠ. Jako samoživitelka bez babiček, nebylo možné se této práci dál věnovat, i když jsem ji měla velmi ráda. Když jsem si hledala práci, věděla jsem, co nemůžu dělat kvůli vodění dětí do školky a na zbylé nabídky jsem začala odpovídat. Momentálně pracuji jako obchodní zástupce pro jednu nejmenovanou společnost. 

Naučila jsem se tu práci mít ráda. Má babička mě naučila, ať na všem co dělám, si najdu maličkosti, pro kterou danou činnost budu mít ráda a tak se tím řídím.

Foto: Batoh z další tvorby Martiny Hoppové.

A co to další tvoření? Didaktické pomůcky, batohy? Jak jsi se k tomu dostala?

Didaktické pomůcky vznikají ruku v ruce s potřebami mých děti. Oni chtějí něco umět a já vymyslím jak je to pomocí zábavy naučit. Šití batohů si mě našlo samo. Líbil se mi batoh, ale neměla jsem na něj peníze, tak jsem si koupila látku a ušila si ho. Líbil se okolí. Dokonce mě i lidé zastavovali na ulici, aby mi řekli, že mám krásný batoh. Kamarádka mě poprosila, abych jí ušila batoh, potom další a tak to šlo dál. Jenže s nástupem do práce jsem šití musela omezit. Každý den vstávám ve 4:30 a kdybych ještě po večerech šila, tak bych svou práci nezvládala.

Foto: Didaktické pomůcky pro děti od Martiny Hoppové.

Vraťme se ještě k diáři. Kde se dá vlastně sehnat?

Diář je možné zakoupit u mě na webu www.Martinahoppova.cz. Právě probíhá předprodej, tak je možné ho zakoupit za zvýhodněnou cenu 450,- Kč. Jeho běžná cena je 650,- Kč.